Ještě před měsícem by tahle slova zněla jako z Marsu, ale dnes je to stále jasnější fakt: po třiceti letech končí jedna pozoruhodná éra českého hokeje. Ne, teď není řeč o medailích ze světových šampionátů ani počtu hráčů draftovaných do NHL. Ve hře jsou úplně jiná čísla, jiné grafy. Zcela zásadně se promění ekonomické podmínky, za kterých se hokej u nás dělá. Bez ohledu na to, kolik majitelů a manažerů si to je ochotno připustit už dnes.
Současná situace má s rokem 1990 společnou jedinou věc. Nikdo přesně neví, co bude dál.
Před třiceti roky se zhroutil starý ekonomický systém a tělovýchovné oddíly, do té doby kojené státem, se musely rychle naučit, jak se stát profesionálními hokejovými kluby. Navíc během jednoho léta zmizely z nejvyšší soutěže desítky elitních hráčů, kteří si konečně mohli jít legálně vydělat peníze do NHL, Švédska, Finska, ale i Německa, Švýcarska, Itálie…V patách jim byli hokejisté o něco méně elitní, kteří brali zavděk štacemi v nižších soutěžích.
Do toho se v roce 1993 rozdělilo Československo a s ním i federální liga. Z někdejších devíti českých týmů v nejvyšší soutěži jich najednou bylo čtrnáct. Místo vypjatých bitev s Košicemi nebo Trenčínem si fanoušci museli zvykat na zápasy s Jindřichovým Hradcem a Opavou.
Dobrou zprávou je, že se z toho český hokej nezhroutil. Naopak, prospělo mu to. Uvolněná místa na soupiskách obsadili mladí hráči, kteří by se asi jinak
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit