Sáblíková zlato neobhájila, nestačila na Wüstovou. Stříbrná Sáblíková nezklamala. Sáblíková zahájila misi stříbrem. Sáblíková má z trojky stříbro, obhajobu zhatila Wüstová. Co mají společného titulky, kterými tuzemská média „oslavovala“ stříbrnou medaili nejúspěšnější české olympioničky v historii zimních Her? Ano, správně. Jakoukoli absenci emoce, radosti, vůbec už nemluvě o euforii.
A aby nezůstalo jen u titulků: například na našem webu iSport.cz převálcoval o víkendu stříbro Sáblíkové co do čtenářského zájmu nejen nečekaný bronz biatlonisty Ondřeje Soukupa, ale i články o snowboardistce Šárce Pančochové nebo ohlasy na zahajovací ceremoniál. Přitom vzpomeňte si na rok 2010.
Sáblíková se vezla na vlně národní hrdosti. Příběh o útlé dívce, která v bytě ve Žďáru nad Sázavou šoupala hodiny nohama po speciálním prknu, jež imitovalo led, znal každý. A skutečnost, že olympijská vítězka vyrostla v zemi bez umělého rychlobruslařského oválu, okamžitě rozproudila celonárodní debatu o tom, kde by se hala pro hrdinku měla vystavět.
Teď sice podobnou diskusi opět otevřel nový ministr školství Marcel Chládek, ale jinak je fascinace příběhem skvělé rychlobruslařky jasně na ústupu. Co je toho příčinou? Sportovní výsledky to určitě nebudou. Vždyť Sáblíková získala za poslední čtyři roky 10 medailí z mistrovství světa, dalších 7 z mistrovství Evropy a na „pětce“ překonala i vlastní světový rekord. Žádný jiný český olympionik se takovou dominancí nemůže pochlubit! Tak proč?
Sáblíková se v jistém smyslu stala obětí své dokonalosti. Martina + zlato = povinnost. To je výsledek kruté rovnice v hlavách řady fanoušků. Zpětně se navíc ukazuje i to, že Česko nemá k rychlobruslení opravdový vztah. Do hloubky sport stojící nadále na jediném jméně zajímá jen hrstku lidí. I proto málokdo se vším všudy docení dřinu, jež se za úžasnými triumfy skrývá.
A poslední důvod? Ten kouzelný příběh o dívce ze Žďáru se za poslední čtyři roky už nikam dál nerozvinul. Pro veřejnost je plaše působící Martina stále stejná. Objíždí svět s trenérem Novákem a jako stroj sbírá vítězství. Jenže co o ní víte dál?
K věcem mimo rychlobruslení se téměř nevyjadřuje. Zajímavé koníčky ani rodinu nemá. Styčných bodů pro ztotožnění se s hrdinkou tak najednou moc není. Jednou z mála výjimek se paradoxně stala sekvence z dokumentu holandské televize, která Sáblíkovou zachytila v okamžiku, kdy za volantem auta jadrně vynadala jinému řidiči…
Není proto náhodou, že titulní tváří většiny předolympijských magazínů nebyla ona, ale Gabriela Soukalová. Kolegyně z atraktivnějšího biatlonu, byť (zatím) bez olympijské placky. Ale také zpěvačka, notorická zmatkařka s dokonalým make-upem, kolem které se stále něco děje. A také pohotová glosátorka, jež nemá problém mluvit po závodě třeba i o tom, že jí padaly kalhotky…
Že je to vůči Sáblíkové nespravedlivé? Ale ano! Na druhou stranu sport, a olympiáda je toho zářným příkladem, je dnes především velká show a zábava. A už z podstaty tohoto slova tu tedy záleží dost i na tom, jestli fanoušky něco (nebo někdo) baví, nebo ne. Taková je prostě realita dnešního sportu a obávám se, že na tom nic nezmění ani Martinin triumf na pět kilometrů, se kterým všichni tak nějak automaticky počítáme…
Témata:
blog, olympiáda, rychlobruslení, Sáblíková, soči, Lukáš Tomek, olympijské hry, sport, zoh 2014, Sport na Heureka.cz
