Alois Hadamczik ukončil své angažmá u hokejové reprezentace. Nakonec víc než rok před vypršením smlouvy. Ať už toto rozhodnutí udělal sám, anebo k němu došlo i na doporučení vedení hokejového svazu, je to pro národní tým jednoznačně pozitivní zpráva. Trenérovi se sluší poděkovat za dobré, co pro český hokej udělal. Na druhou stranu ale nejde přehlížet to, s jakou pachutí jeho angažmá končí. Kouč se totiž vlastním přičiněním dostal do bludného kruhu. Do kruhu, v němž hrály hlavní roli strach, negace, stihomam a falešné teorie o spiknutí, kterými postupně stále víc infikoval prostředí kolem národního týmu. Především proto národní tým nutně potřebuje nového šéfa.
Hadamczikovo druhé reprezentační angažmá přitom nezačalo špatně. V Bratislavě se silným výběrem v čele s Jágrem, Eliášem či Plekancem získal před třemi roky bronz. A navíc po tak skvělých výkonech, že se mluvilo „jen“ o třetím místě.
Nicméně se zdálo, že kouč pro roli u prvního týmu v zemi postupně dozrává. A že nervozita, která ho provázela při první reprezentační štaci v letech 2005-2008, se postupně mění ve zdravé sebevědomí a nadhled.
To, že bylo předčasné jásat, se ale ukázalo loni na šampionátu ve Švédsku a Finsku. Už tam vlastně začal pád, který nyní po olympijském trápení vyvrcholil Hadamczikovým odchodem. Kouč, jemuž se nikdy nedala upřít pracovitost a touha uspět, totiž přestal totálně zvládat tlak a až patologicky se snažil zbavit pocitu zodpovědnosti, který k této funkci logicky patří.
Příčiny neúspěchu hledal všude možně, jen ne ve své práci. Necitlivě házel vinu na konkrétní hráče, jeho nejistota se přenesla i do opatrného herního systému. Ten se pak v praxi občas měnil ve zmatek a křeč. V konfrontaci se světovou extratřídou i proto jeho tým neuspěl. I když je třeba férově říct, že svou roli sehrál i stále nižší hráčský potenciál.
AUDIO: Jak Hadamczik oznámil konec u národního týmu
Video se připravuje ...
Hadamczik si také nikdy nezískal přirozený respekt většiny hráčů. Tedy vlastnost, která je pro muže, jenž potřebuje během několika dnů složit supertým z hokejistů z celého světa, téměř nutností. Šéf české střídačky naopak úctu postupně ztrácel. I proto si po olympijské nominaci dovolil obránce Jan Hejda tak tvrdou kritiku, o které nám později řada jeho kolegů mimo záznam řekla: „Je to svatá pravda, akorát to měl Hejda říct dřív.“
O tom, do jaké izolace se trenér dostal, pak svědčí i okolnosti, za kterých včera rezignaci světu oznámil. Přímo v Soči žádosti o rozhovor řadě médií vytrvale odmítal, aby pak zásadní prohlášení poskytl malému rádiu z jeho regionu, kde měl podle všeho zaručený servilní přístup bez kritických otázek.
V tomto závětří, kde se cítí být jistý, pak mimo jiné označil za hlavní a prakticky jediný důvod svého odchodu už před olympiádou připravenou štvavou kampaň médií. Především pak našeho deníku. Proti takovému nesmyslu se samozřejmě musíme ohradit. Nikdy jsme kampaň nevedli a vedle kritiků dali před olympiádou více prostoru Hadamczikovým obhájcům než oponentům.
„Jestliže mi chtějí poroučet takoví nýmandové, kteří jen píšou do novin, nemají žádnou školu a začínají mi říkat, jaký mám a nemám systém, jestli měl brankář chytat nebo neměl, tak jsem si říkal, ať to dělá někdo jiný,“ řekl včera kouč. Z tohoto výroku je asi nejlépe patrné, jak hodně se dostal mimo realitu.
Vyjádření odlišného názoru či diskuze o sestavě přece ke sportu neodmyslitelně patří. A překládat si je jako poroučení svědčí o nesmyslném strachu a naprostém nepochopení rolí i prostoru, v němž se reprezentační kouč pohyboval.
A jaký bude první úkol pro nového trenéra? Jasný! Vrátit reprezentaci sebevědomí, soudržnost, odvahu, moderní herní projev i otevřenost vůči veřejnosti.
Související články
