KOMENTÁŘ K RŮŽIČKOVĚ KAUZE | Vladimír Růžička je bývalý skvělý hokejista a kapitán z Nagana, kterého právem obdivovaly statisíce lidí. Vladimír Růžička je také v současnosti asi nejlepší možný reprezentační kouč, který už dvakrát dovedl národní tým k titulu mistrů světa. Vladimír Růžička je ale nyní bohužel rovněž člověk, jenž se už několik dnů marně snaží vysvětlit, jak to bylo s půlmilionem korun, který přijal a po nějakém čase (a dost možná pod tlakem okolností) vrátil zhrzenému otci mladého slávistického hokejisty.
Věřím, že právě tři různé tváře této hokejové legendy se nyní trochu zmateně prolínají v hlavě nejednoho sportovního fanouška. A i přes všechnu bolest a zklamání, které většinou provází tříštění ideálního obrazu hrdiny, je třeba jasně říct, že žádný sportovní triumf nemůže omluvit případné konání proti právu a obecně přijímané morálce.
Ano – stále je možné, že celou kauzu na Růžičku kdosi účelově nalíčil. Tak, jak to sám tvrdí. Nepřátel má na to dost. Na druhou stranu trenérovo kličkování v celém případu od začátku vůbec nevzbuzuje důvěru. Naopak. Sponzorské dary se mění v půjčky, přičemž druhá strana – ať už to je hokejová Slavia, nebo Miroslav Palaščák – takový přesun peněz popírají.
V této situaci nám přijde správné a čestné, aby se reprezentační trenér zachoval tak, jak je to v civilizované Evropě normální. Tedy aby sám hned přerušil své působení v současné vysoce prestižní funkci až do chvíle, než celou kauzu věrohodně vysvětlí, anebo ji případně vyšetří jiná instance. Ano, byl by to pro reprezentaci pár dnů před turnajem bolestivý zásah. Nicméně některé věci jsou důležitější než sportovní výsledek…
Král by měl změnit postoj
Zásadně změnit svůj postoj k celé kauze by měl i předseda hokejového svazu Tomáš Král. Jeho dosavadní výroky typu „není to naše věc, reprezentace se to netýká, jsou to osobní věci mezi Slavií a Růžičkou“ stejně jako „máme jasný cíl, a to je co nejlépe odehrát mistrovství světa a být úspěšní, a tímhle si to nebudeme teď komplikovat,“ anebo „nesmíme si myslet, že žijeme v bílém prostředí“, jsou jemně řečeno zvláštní.
Hokejový šéf by měl být první, kdo bude chtít vědět, co se stalo. Vždyť nejen že Růžičkovo konání, i při veškerém ctění presumpce neviny, vrhá na národní tým divný stín, ale navíc tu jde o možný zásadní problém při fungování celého hokejového organismu, kterému Král šéfuje.
O sponzorských darech klubům (když ne rovnou o úplatcích trenérům), které rodiče dávají ve chvíli, kdy chtějí, aby jejich třeba i méně talentované dítko dostalo více času na ledě, se šeptá v zákulisí už dlouho. I proto šéf svazu nesmí kauzu zametat pod koberec, ale mít upřímnou snahu ji transparentně řešit i jako vzkaz celému hnutí. Byť chápu, že její načasování ze strany Miroslava Palaščáka je vzhledem k blížícímu se mistrovství světa opravdu smrtící.
Situace se měla řešit hned
A tím se zvolna dostáváme k poslední důležité figuře celé kauzy – zhrzenému otci. Proč čekal se zveřejněním skryté videonahrávky několik měsíců, je víc než zarážející. Normální by bylo chtít řešit kauzu hned. Navíc z Palaščákových vyjádření jasně vyplývá, že si neuvědomuje, že do případu je namočený stejně jako Růžička. On peníze svobodně a podle všeho bez jakéhokoliv dokladu poskytl, Růžička si je vzal. Klasický úplatek.
Co ke smutnému příběhu napsat závěrem? Růžičkova pověst správného chlapa a hokejového hrdiny dostala pořádně na frak. Nicméně tu stále existuje šance, jak o kredit nepřijít úplně. Důvěryhodným vysvětlením, anebo upřímným pokáním. Růžička musí nejlépe vědět, kterou možnost vzhledem k okolnostem zvolit.
