Olympijské hry skončily a země pod Řípem velebí nové hrdiny. Deset medailí z Ria, byť hned sedm z nich je bronzových, není málo. Před čtyřmi roky v Londýně brali čeští šampioni jen o jeden cenný kov navíc. Přesto - podívejme se na poslední Hry z českého pohledu trochu střízlivou optikou. Důvodů k velkému optimismu totiž není zdaleka až tolik, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Pomiňme fakt, že v medailovém pořadí národů si Češi výrazně pohoršili. A zatímco v Londýně jim v konečném pořadí patřilo 19. místo, z Brazílie se nyní vracejí až jako 43. nejlepší výprava. Za Slovenskem, Polskem, Kazachstánem, ale i Ukrajinou, Gruzií, Ázerbájdžánem, Uzbekistánem, Thajskem či Arménií.
Jeden z nejzásadnějších zádrhelů se podle mě odehrál ještě před tím, než v Riu vzplál olympijský oheň. Pokud totiž mezi kolektivní sporty nepočítáte plážový volejbal, neměl český sport v Brazílii na tomto poli žádné zastoupení. V Londýně to ještě byl alespoň ženský basketbal, nyní už ani ten ne. A I proto, do Brazílie cestovala nejméně početná výprava za poslední dlouhé roky.
Krize házené, volejbalu, fotbalu a nakonec i basketbalu je již delší dobu evidentní. Byť snahu mužů pod bezednými koši v olympijské kvalifikaci je třeba ocenit. Navíc když se nakonec ukázalo, že Srbsko coby poslední kvalifikační překážka, byl vlastně nejtěžší možný soupeř na cestě do Brazílie.
Česko ale i přesto v kolektivních sportech jednoznačně ztrácí. Evidentně doplácí na to, že po rozpadu za minulého režimu budovaných tělovýchovných center tu na dlouhou dobu vzniklo vzduchoprázdno. Nebo lépe řečeno bylo téměř vše hozeno na bedra klubů, které však až na výjimky v dobách divokého kapitalismu řešily především chod svých elitních týmu. A až když zbyly čas a peníze, investovalo sem tam i něco do mládeže. Ve fotbale a třeba i v basketbale už nyní sice první mládežnické akademie vznikají. Zatím je ale provází řada porodních bolestí. Tou největší je nedostatek fundovaných trenérů. Nicméně je i přesto dobře, že se vůbec s něčím začalo.
PŘEHLED ČESKÝCH MEDAILISTŮ Z RIA: OD PRSKAVCE KE KULHAVÉMU>>>
Ale zpátky do Ria a k českým výsledkům. Zlatý silák Lukáš Krpálek i všichni ostatní medailisté si zaslouží velký obdiv. Na druhou stranu je třeba si přiznat, že v těch nejprestižnějších olympijských sportech - atletice, plavání, gymnastice a právě kolektivních disciplínách - Češi paběrkovali.
V gymnastice se už delší dobu jen vzpomíná na zašlou slávu. V plaveckém bazénu to byl tentokrát totální průšvih. Žádný Čech včetně Simony Baumrtové, považované ještě v Londýně za velký příslib, se nedostal z rozplaveb. Posledním český plavcem, který se dostal do finále tak nadále zůstává prsař Daniel Málek a jeho výkon ze Sydney 2000.
V atletice v těch nejsledovanějších disciplínách - tedy běžeckých - kromě bramborové čtvrtkařky Zuzany Hejnové také nic. V těch technických pak vše opět zachraňovala dnes již legendární oštěpařka Barbora Špotáková .
Varující je pak ještě jeden fakt - český sport se v Brazílii hodně spoléhal na osvědčené opory. Synka , Špotákovou, Svobodu , Hejnovou, Štěpánka nebo bikera Kulhavého , který v neděli český účet podtrhnul úžasnou stříbrnou jízdou. Ty však stárnou a za čtyři roky už řada z nich nejspíš do Tokia nepojede. Naopak těch zcela nových hvězd se zkratkou CZE u jména, které v Riu vyšly, nebylo moc. Jediný multimedailista, kajakář Dostál , vodní slalomář Prskavec a kdo dál?
Takže nejdříve všechny hrdiny z Ria oslavme, zaslouží si to. Na druhou stranu uměle nehledejme důvody ke spokojenému prsení se a nevytrhujme účelově čísla ze statistik. Tak jak to udělal nejspíš i trochu v nadsázce šéf ČOV Jiří Kejval. (“Z hlediska bronzových medailí jsme v pořadí národů třináctí…”)
Rio je spíše varování, že český sport v řadě prestižních odvětví ztrácí kontakt s širší světovou špičkou. A že se spoléhá především na několik úžasných sportovních samorostů. Ty jsou sice také potřeba, ale stát jen na nich by český sport neměl.
Politici, kteří se tak rádi ukazují vedle šampionů, by proto měli chápat, že sport je třeba podporovat více a cíleněji než tomu bylo v minulosti. A sportovní bafuňáři by zase měli být schopni případnou finanční podporu opravdu účelně a systémově využít.
Když se to nestane, nejen že se za pár let nebudou mít s kým fotit, ale především pro české fanoušky budou Hry pod pěti kruhy stále smutnějším vzpomínáním.
Související články
