Lukáš Tomek
13. srpna 2020 • 05:00

Jak skončit COVID šikanu sportu? Najděte generála a využijte svou sílu

Vstoupit do diskuse
8
TOP VIDEA
Co má Třinec a nemá Sparta? V čem selhali lídři poražených?
Střeďáci na EURO: Koho k Součkovi? Dilema s parťáky i rozestavením
VŠECHNA VIDEA ZDE

KOMENTÁŘ ŠÉFREDAKTORA LUKÁŠE TOMKA | Přeplněná přírodní koupaliště, zahrádky restaurací nacpané hosty, nákupní centra, v nichž desetitisíce lidí tráví víkendy, tábory plné dětí. Česko se, díky bohu, vrací po jarní koronavirové paralýze k normálnějšímu fungování. Proč to ale zatím neplatí o profesionálním sportu, který je omezován nesmyslnými opatřeními? A co se s tím dá dělat?



Čísla nakažených v Česku sice rostou, počet hospitalizovaných (131) a vážně nemocných (24) je však dál minimální. Odborníci se shodují, že vir se sice šíří, ale slábne, a nemá smysl se ho snažit za cenu miliardových ztrát tlačit nule (ta stejně není reálná). Co naopak smysl má? Naučit se s ním žít.

A teď skočte do reality profesionálního sportu a nezbývá vám než šokovaně valit oči nad bláznivými opatřeními, které ho stále drtí. Tisíce lidí na koupalištích a v supermarketech nevadí, na fotbale či hokeji si ale státní úředníci stále hrají s polozavřenými sektory a nutnými rozestupy. A jeden nakažený profisportovec ve 30členném kolektivu prvoligového týmu, který je navíc pod drobnohledem lékařů, znamená pro tuto zemi podle nich tak vážné ohrožení, že hygienici na 2 týdny zavírají do karantény celé kluby a ohrožují tím celé ligy…

Tohle prostě normální není. A pokud navíc platí slova epidemiologa Jiřího Berana, že testy virus v těle člověka objeví už zhruba pět dnů po kontaktu s nakaženým, a to i kdyby měl bezpříznakový průběh nemoci, zavání současné počínání státní správy skandálem a šikanováním. Proč nestačí po pěti dnech klub protestovat, a když nebude nikdo další pozitivní, vrátit ho normálně „do práce“? Na co jsou dvoutýdenní karantény?

Profesionální sport se proti těmto nesmyslům logicky začíná ozývat. Má to však zatím jeden problém – jeho hlas stále nezní tak naléhavě, jak by měl. A navíc není úplně jasné, kdo se nyní má na té druhé straně dostat pod tlak sportovního prostředí. Ministr zdravotnictví? Hlavní hygienička? Hlavní epidemiolog? Ministr průmyslu? Premiér?

Za sebe říkám, že všichni. Vždyť jen sportovní svazy v Česku znamenají víc než milionový zástup. A k tomu si připočtěte neregistrované fanoušky, kteří nad vším často také kroutí hlavou. To už je pořádná síla. Ekonomická i voličská. A s ní by měl sport začít okamžitě pracovat.

Bohužel mu však nyní schází člověk, který by si před tuto armádu stoupl jako neohrožený generál a zvedl prapor. Osoba, která by mohla jednat ideálně z pozice své funkce, aktuální síly i velkého osobního charisma.

V minulosti byl z tohoto pohledu zdaleka nejvýraznější šéf ČUS Miroslav Jansta. Jenomže jeho soudně stále nedořešené obvinění v kauze přidělování sportovních dotací nyní částečně takové angažmá omezuje, což je pro sport škoda. A kdo tu je dál? Jiří Kejval, který se však už tradičně stará jen o své olympijské kruhy. Šéf největšího svazu Martin Malík je zase víc zákulisní hráč než alfasamec.

A tak tu zbývá už jen Milan Hnilička, první muž Národní sportovní agentury. Ano, měl by to být nejspíš on, kdo nyní bude stát v čele této armády. Stojí? Možná se o to snaží, ale zatím to není úplně přesvědčivé vystoupení. Přitom právě tato doba mu může hodně pomoct, ale i uškodit…

Současná situace navíc odhalila i jeden základní nedostatek jeho agentury, za který on osobně nemůže. Jaký? NSA nemá přímo v gesci profesionální sport. A to je špatně. Takže při dalších krocích vedoucích k tomu, aby tu vzniklo plnoprávné ministerstvo sportu, by se toto mělo co nejrychleji změnit.

Není možné, aby se v situacích jako je tato, trousili směrem k různým státním autoritám osamělí sportovní kapitáni lobující za svůj kousek světa (byť je určitě dobře, když se aspoň dva spojí - jako v případě nejvyšší hokejové a fotbalové ligy). Do bitvy ale musí jednoznačně a s jasnými systémovými požadavky generál a za ním pak celá spojená sportovní armáda.

Čím dřív to tak bude fungovat, tím rychleji má profisport šanci získat jak lepší podmínky pro svou činnost, tak i kompenzace za ztráty vzniklé současnými restrikcemi. Sport je důležitá část veřejného prostoru. Jen to tak musí sám cítit a chovat se podle toho.

Vstoupit do diskuse
8
Články odjinud


Články odjinud