Lukáš Tomek
30. července 2021 • 16:40

Foto medailistů bez roušky? NE! Jak by buzeraci na OH zvládl Petr Rada?

Vstoupit do diskuse
2
TOP VIDEA
Spor o Kováče: kouč budoucnosti a opravdová trefa, nebo jen bublina?
Dresy repre? Neurazí, ale žádná sláva. Konečně zajímavé nápady, ale sráží je…
VŠECHNA VIDEA ZDE

BLOG LUKÁŠE TOMKA | Je velké štěstí, že fotbalový trenér Petr Rada nemusí absolvovat olympijské hry v Tokiu. Jeho účast by totiž musela zákonitě skončit buď vyloučením, nebo infarktem. Nad některými dogmaticky vyžadovanými hygienickými nařízeními japonských pořadatelů totiž zůstává rozum stát. Především buzerace medailistů při slavnostních ceremoniálech je občas až nedůstojná.



Vraťme se ještě k Petru Radovi. Ten předvedl jeden ze svých pověstných emočních výbuchů po zápase prvního ligového kola proti Baníku. „Jsme jako cvičené opice v zoologické zahradě. I na ty opice se mohou jít lidé podívat. Nenechám se urážet, abych tu mluvil do zdi,“ chrlil ze sebe emotivní kouč na tiskové konferenci, která probíhala online.

Neumím si představit (anebo vlastně docela umím), co by se dělo, kdyby se Petr Rada dostal do situace olympijských vítězů Jiřího Liptáka či Jiřího Prskavce. To, jak striktně je v Tokiu vyžadováno i ve chvíli, kdy stojí ti nejlepší na stupních vítězů, nošení roušky a dodržování rozestupů, je totiž až zvláštní.

Všichni sportovci v Tokiu jsou denně podrobováni PCR testům, bez nich se na sportoviště nemají šanci podívat. Řada z nich je i očkovaných. Přesto je problém, aby si tři nejlepší udělali společnou fotku na stupních vítězů. A bez roušky už je to naprosto nemyslitelné.

Když se o to kajakář Jiří Prskavec po zlatém závodu pokusil a zval k sobě Slováka Grigara a Němce Aignera, okamžitě měl v zádech přísnou japonskou pořadatelku, která ho napomenula. A od té chvíle se stala právě ona téměř hlavní postavou slavnostního ceremoniálu. Přesně řídila každý krok kajakářů kolem stupňů vítězů, působilo to až příliš umanutě a neuctivě.

Úplně na hlavu jsou pak některá nařízení v případě kontaktních sportů. Lukáš Krpálek se deset minut v těsném kontaktu pere s gruzínským finálovým soupeřem na tatami, na stupních vítězů si s ním ale udělat fotku bez roušky prostě nesmí.

Nad až příliš upjatými nařízeními japonských pořadatelů se podivovali i střelci Lipták s Kosteleckým. „Než jsme šli na stupně vítězů, prošli jsme školením, jak se můžeme chovat. Kdy na chvilku můžeme sundat masku, že k sobě bez ní nesmíme. Bylo to až takové zvláštní,“ kroutili hlavou.

Víc než zvláštní je také samotný medailový ceremoniál. Nejlepším sportovcům nemohou cenné kovy předat orouškované a protestované sportovní legendy, šampioni si je musí sami vzít z tácku a pověsit na krk, aby se asi při tom letmém kontaktu nenakazili…

V žádném případě nechci jakkoliv zlehčovat situaci, ani podporovat častý český přístup k věci ve smyslu: pravidla jsou tu pro to, aby se porušovala. Covidové bubliny i další opatření jsou bohužel v této době stále nezbytnou součástí velkých sportovních klání a právě česká výprava s tím na začátku olympiády měla vážný problém.

Na druhou stranu všeho moc škodí. A když se z jakýchkoliv nařízení vytratí zdravý rozum, je to často ta nejrychlejší cesta k anarchii. A nebo k infarktu…

OH naruby: Krpálek a Prskavec? Dva sígři z večerníčku, ale i legendy
Video se připravuje ...

Vstoupit do diskuse
2
Články odjinud


Články odjinud