11 skvělých medailí z Tokia, ale sport je kvůli válce bafuňářů v krizi
Jen pár dnů po skončení nejúspěšnější české olympiády, která přinesla 11 skvělých medailí, řeší tuzemský sport problém. Bez přehánění se dá říct, že prožívá těžkou politickou krizi. Jeho vrcholní představitelé jsou totiž už ve zcela otevřené válce a další olympiáda je při tom za dveřmi. Co se vlastně děje?
Šéf Národní sportovní agentury Filip Neusser už během Her v Tokiu několikrát napadl Český olympijský výbor za takzvaný „covidový let“ do Tokia. A také za následnou liknavost a lživé manipulace při vyšetřování kauzy, kvůli kterým by prý měl Jiří Kejval odstoupit z funkce šéfa ČOV. Nebral si servítky, na muže, se kterým ještě před svým jmenováním do čela NSA soupeřil o post předsedy ČOV, útočil během Her nezvykle ostře.
Jiří Kejval nyní po návratu z Japonska odpověděl s podobnou razancí. Neusserovo počínání během olympiády označil za největší dno, které ve sportu zažil. Šéfa NSA emotivně obvinil z cíleného okopávání kotníků a destrukční kampaně ve chvíli, kdy naopak potřebovala olympijská výprava pomoct. A jednoznačně také vyloučil další spolupráci s ním.
Vzhledem k tomu, že zimní olympijské hry v Pekingu začínají už za půl roku, není přehnané mluvit o krizi prvního stupně. Proč? NSA je jakýmsi ministerstvem sportu, které se má starat o jeho co nejefektivnější podporu ze strany státu. A ČOV ji logicky bude už brzy velmi nutně potřebovat. A nepůjde jen o peníze na další olympijskou misi, byť ty budou zásadní.
Kvůli stále napjaté covidové situaci ve světě a faktu, že Hry budou v Číně, kde se čekají ještě větší restrikce než v Japonsku, by totiž bylo záhodno spolupracovat i na mnoha dalších úrovních. A nepodcenit tentokrát opravdu vůbec nic. A hlavně neopakovat případné chyby z tokijské olympiády, která byla v mnoha ohledech zcela jiná než všechny předešlé.
Jenže Neusser s Kejvalem se nyní s trochou nadsázky evidentně neshodnou ani na tom, jaké barvy má česká vlajka. Tato válka a možná už i osobní nenávist navíc sport před nezúčastněnou veřejností zbytečně poškozuje.
Na jedné straně tu jsou sice noví olympijští hrdinové. Za jejich zády však stojí funkcionáři čekající snad až s radostí na každou chybu soupeře, neochotní se dohodnout, pomoci si. Ano, přesně takhle to teď působí. A i když vcelku realisticky připustíme, že do profesionálního sportu dnes vedle smyslu pro fair play patří hodně i politika, tohle už je prostě moc. Smutný obrázek. Zvlášť v době, kdy sportu po covidových ranách z poslední doby není zrovna hej.
Co bude dál? Jiří Kejval před několika týdny obhájil v čele olympijského hnutí svůj post. Nebylo to sice bez ztráty kytičky, ale 62 hlasů z 81 možných je stále silný mandát. Takže i kdyby se v pokračujícím vyšetřování covidového letu ukázalo, že ne všechno proběhlo zcela správně, personální zemětřesení v české olympijské rodině to dost pravděpodobně nevyvolá.
Neusser naopak nyní možná hraje trochu vabank. Má sice tichou podporu asi nejmocnější postavy českého sportu Miroslava Jansty, který Kejvalovi nemůže zapomenout jeho neloajální postoje při vyšetřování kauzy sportovních dotací. Na druhou stranu Neusserova budoucnost v čele NSA může být úzce spojena především s výsledkem Andreje Babiše v podzimních parlamentních volbách. Právě premiér přece Neussera do čela NSA po eskapádách Milana Hniličky nominoval.
A pokud by nakonec oba pánové v čele svých organizací dál pokračovali? Pak jim nezbývá nic jiného než rychle přejít do daleko racionálnější roviny a dohodnout se spolu ve prospěch českého sportu.
Filip Neusser by u toho mohl ubrat z možná až příliš osobně laděných ataků na svého oponenta a opravdu NSA v povolební době odpolitizovat, jak má v plánu. Jiří Kejval by zase mohl ČOV více a také transparentněji otevřít směrem k opravdu reálným potřebám sportovních svazů a jejich zástupců, což mu nyní část z nich vytýká. A oba společně by měli mít především vůli, jak místo úporného hledání viníků jednoho nešťastného letu, nastavit opravdu funkční spolupráci.
Cokoli jiného by byla blamáž, proti které je 6 zbytečně zkažených olympijských snů cestou do Tokia vlastně docela nic…
