Rodinný rok si Špotáková odsloužila. Příště to musí být jinak
Experiment samotrenérky Barbory Špotákové po jednom roce skončí a oštěpařku čeká podzim, v němž musí najít osobu, která ji dovede do olympijského Ria de Janeira. Je to logické vyústění závodu na mistrovství světa v Pekingu. Neúspěch v něm ale do budoucna Špotákové pomůže.
Zásadní otázka je, jestli Špotáková udělala dobře, když vloni na podzim odmítla vyhovět nárokům trenéra Jana Železného a upřednostnila rodinu.
Ze sportovního hlediska to byla jistě velice riskantní mise, jejíž výsledek byl až do nedělního večera v Ptačím hnízdě na vážkách. Špotáková za sebou rozhodně neměla ideální sezonu, ale stále se držela ve špice a v Diamantové lize mířila za celkovým triumfem. Výsledek závodu v Ptačím hnízdě ale jasně napověděl, že takhle to dál nepůjde. Což sama Špotáková uznala.
Její rozhodnutí lehce ustoupit z cesty profesionální sportovkyně ve prospěch zodpovědné matky nelze z lidského hlediska snadno kritizovat. Špotáková v nepřetržité řadě z osmi vrcholných akcí vozila medaile a letošní volnější rok si v minulosti odsloužila.
Navíc, sport není jen o tréninku, ale také o vnitřní síle, motivaci stavět se na hranu. A je možné, že bez lehčího přístupu k letošní sezoně by Špotáková v sobě tyhle vlastnosti nenalezla před Riem.
Na druhou stranu se nelze divit perfekcionistovi Janu Železnému, že se pod takový projekt odmítl podepsat.
Po čtvrtečním závodě v Curychu, kterým končí Diamantová liga, čeká Špotákovou klíčové rozhodování. Musí najít trenéra, dostatečně technicky zdatného, s kterým zároveň nalezne rovnováhu svého soukromého a sportovního života. Pokud to zvládne, z letošního roku může brát sílu do toho příštího. Jedna ostrá palba na stupně určitě stojí za to.
