Smekněte křiklavé slamáčky české olympijské výpravy na počest Barbory Špotákové. Kdyby vám nestačil zážitek ze čtvrtečního finálového dramatu, v němž leželo na váhách zlato, stejně jako osmé místo, přidám trochu statistiky.
Čtyři ženy, do jedné legendy světové atletiky, se v Riu pokoušely o třetí olympijskou zlatou. Zatím žádné se to v atletických disciplínách nepodařilo. A stále to platí. Tiruneš Dibabaová, Valerie Adamsová, Shelly-Ann Fraserová-Pryceová nevyhrály, ale medaile si vybojovaly. A teď se k nim přidala Špotáková . „Jsem ráda, že jsem zůstala v klubu,“ radovala se.
Špotáková je ve společnosti výjimečných, ale za jejím bronzem z Ria je víc než statistika. V březnu si nezlomila jen kůstku v noze, ale také své pracně nabyté sebevědomí. Zotavila se fyzicky, ale bývalou jistotu šampionky hledala. Těžce ji zasáhl neúspěch na ME v Amsterdamu, kde spadla na zem z oblaků euforie, že je vše na dobré cestě. Její bronz nemá zlatý nádech, protože vítěz je vždycky jenom jeden. Ale pro Špotákovou má velkou cenu. A třeba jí ještě o nějaký rok prodlouží kariéru.