BLOG MARTINA HAŠKA | Dobře už bylo. Bronz oštěpaře Jakuba Vadlejcha zachránila medailovou bilanci české atletiky na mistrovství světa v Eugene, ale celkový obraz nezměnil. Svět jde dopředu a Češi většinou nestačí. Výsledky z Eugene nejsou katastrofou, vyjadřují jen realitu. Dostat se zpátky nahoru bude složité. Není to ale nemožné.
Pozor! Tohle je důležitá věta, šampion Jan Železný jí vystihuje podstatu problému: „Já ty lidi připravuju na mistrovství světa, ne na mistrovství republiky.“
Zní to možná banálně, ale přesně o tohle jde. Železný kdysi bojoval se světem a to samé dnes požaduje od svých svěřenců. Červnové mistrovství republiky v Hodoníně pro něj bylo dlaždičkou po cestě do Eugene, kde šlo o všechno. Jakub Vadlejch a Nikola Ogrodníková pak jako jediní Češi v individuálních disciplínách došli až do finále.
Jejich úspěch samozřejmě vychází z dlouhodobé práce Železného skupiny. Ale hlavní je ten přístup. Soupeři nejsou v Hodoníně, ale všude ve světě. A to téměř úplně doslova.
Mistrovství světa v Eugene bylo podle bodování Světové atletiky nejlepším v historii šampionátů. Zároveň se tahle nevídaná kvalita rozlila do nejširšího okruhu. Noví šampioni jsou z rekordních devětadvaceti států. Na medaili si sáhlo 45 výprav, do finále se dostalo 81 zemí, včetně exotických nováčků – Libérie, Nigeru, Pakistánu, Samoy, Filipín a Guatemaly.
Rozdělení sil se zásadně proměňuje a ani obvyklé velmoci nemají nic jisté. Němci získali jen dvě medaile díky fenomenální dálkařce Malaice Mihambové a ženské sprinterské štafetě. Francouze zachránilo jediné zlato desetibojaře Kevina Mayera. Britové závodili na úrovni, ale ze sedmi placek mají taky jen jediné zlato – díky šokujícímu triumfu Jakea Wightmana na patnáctistovce.
Do takového pekla přijel český tým, nacházející se už několik let v generačním přechodu. Není to tak dávno, co měl machry – Špotákovou ve vrcholné formě, Hejnovou, Bábu, Masláka, Holušu. Úspěšná generace minulého desetiletí ale odchází a nástupci zatím nedorostli.
Rozpačitý výsledek z Eugene paradoxně není katastrofou. Vyložených zklamání nalezneme málo, protože pro většinu týmu bylo úspěchem se na šampionát vůbec dostat. Světová atletika se zamilovala do politiky drakonických vstupních limitů, které jsou pro mnohé závodníky nedosažitelné. Jedinou možností, jak se na MS protlačit, je tak světový žebříček.
Vadlejch bere na MS bronz, medailově zachránil českou výpravu
Video se připravuje ...
Jeho aktuální podoba je ovšem tragickým omylem, paskvilem. Místo absolutní hodnoty výkonů v něm rozhoduje místo a druh závodu, na kterém je ho dosaženo. Atleti jsou nuceni spekulovat a objíždět mítinky tak, aby měli v žebříčku aspoň nějakou šanci. Jednou z největších příležitostí je pro ně předvést se v kvalitním výkonu na domácím mistrovství republiky.
Značná část českého týmu je tak nucená vystřílet energii ještě v první fázi sezony. A ještě hůř, závodníci se většinou upírají jen k účasti na světovém šampionátu. Samotný boj s elitou už bývá něco navíc.
Proto je tak podstatná ta Železného věta. To hlavní je na mistrovství světa. Tam leží možnost vyniknout, nejen si užít odměnu za předchozí práci. Realita je, že ze současného kádru na to mohl pomýšlet jen málokdo. Ale do budoucna nesmí vize boje s absolutní špičkou zapadnout.
Talenti jsou. Loňské juniorské MS přineslo dvě zlaté a jeden bronz, jehož držitelka Eliška Martínková se už v Eugene ukázala. Na loňském ME do 22 let padla hned čtyři zlata. A i před pár týdny z ME dorostu se Česko vracelo s třemi medailemi.
To jsou předpoklady. Dospělá atletika na vrcholné úrovni ale vyžaduje mnohem víc. Především odhodlání. Velkou dřinu a bolest. Vytrvalost, schopnost překonávat trable. A hlavně odvahu k boji s těmi opravdu nejlepšími. Příklady Jakoba Ingebrigtsena a Femke Bolové jsou jistě extrémní, je na nich ale vidět, že i bílí Evropané v současné atletice můžou konkurovat. Chce to mít v sobě touhu něco dokázat, nechat za sebou ve světové atletice stopu, jak hezky říká čtvrtkařka Barbora Malíková.
A jako mantra pro úspěch by mohla sloužit slova Jakuba Holuši, jednoho z nedávných hrdinů, který si šel za svým a na konci kariéry byl mimo jiné halový mistr Evropy a finalista mistrovství světa: „Vojáka taky nemůže jít dělat každý. Musíte na to být povaha. Pokud na to nemáte povahu, nejste tvrďák, tak to opravdu nedotáhnete, kam jsem to dotáhl já.“
KVALITA MS PODLE BODOVÁNÍ VÝKONŮ
Eugene 2022, 196 916 bodů
Dauhá 2019, 196 457 bodů
Peking 2015, 194 547 bodů
Londýn 2017, 193 426 bodů
Témata:
sport, MS v atletice 2022, Evropa, mistrovství světa, Hodonín, Jan Železný, Nikola Ogrodníková, Jakub Vadlejch, Jakub Holuša, Barbora Malíková, atletika, Jake Wightman, Sport na Heureka.cz
Související články
