Tleskám Slavii, tleskám Příbrami. Plzeň? Pohoda vypadá jinak

Moc jsem se bavil u zápasu Slavie s Příbramí: je fajn, že padlo pět gólů, z toho čtyři už v prvním poločase. Navíc skóre mohlo být i divočejší než konečných 4:1. Příjemné je, že oba týmy vsadily na svěží fotbal a rozdaly si to na férovku. Pro fanoušky jsou takové zápasy pochoutka: kdyby jich bylo v lize víc, návštěvnost by se zvedla. O tom nepochybuju.

Slavia doma dominovala a pochvalu si zaslouží i Příbram, která nepřijela jen zuby nehty bránit. Líbilo se mi, že se neohlížela na velikost soupeře a hrála otevřeně jako proti komukoliv jinému. Příbram prohrála a vracela se domů bez bodu, ale přispěla k zajímavému zápasu. A to není vůbec málo.

Slávisté měli po Evropské lize jen dva dny volna s cestou, ale ukázali, že jsou dobře kondičně připravení. V Petrohradu sice smolně padli, ovšem odehráli tam dobrý zápas, takže nebyli psychicky dole. Kdyby dostali nakládačku, únava by se jim vstřebávala hůř. Solidně odehraná partie jim pomohla a mohli jít na Příbram sebevědomí.

Pořád tvrdím, že hlava a emoce dělají i ve fotbale strašně moc. Týká se to taky mistrovské Plzně, která už posedmé v sezoně vyhrála 1:0. Jasně, ve finále je jedno, jestli zvítězíte 1:0 nebo 3:0, pokaždé jsou za to tři body. Ale zápas proti Teplicím znovu potvrdil, že Plzeňáci mají složitější období.