Říkali nám WOW, ale... Procházka se kochá a přistane mu kontr. Chceme titul
Cesta do Vegas za vítězstvím nad Dominickem Reyesem byla jedna z nejlepších, co se nám povedla. Všechno si sedlo tak, jak mělo, přestože se věci komplikovaly různými restrikcemi. Po zápase za námi všichni chodili a říkali, že to bylo prostě „WOW!“ A následné výzvy na souboj od Aleksandara Rakice? Čekal jsem to a nemám mu to za zlý, ale nebudeme se měřit, kdo vydá ostřejší prohlášení. Chceme titul.
Nehledě na to, jak zápas dopadl a koho jsme porazili, byl celý výlet skvělý. Dobře jsme se aklimatizovali, protože jsme přijeli na místo o dost dřív. Opravdu všechno probíhalo skvěle, takže jsme jen trošku upravili předzápasové postupy. Od začátku tak bylo vidět, že Jiří byl úplně jinde než v prvním zápase.
Ne že bychom neměli k Jiřího výkonu připomínky, ty samozřejmě jsou. Mám na mysli momenty, kdy to v souboji vypadalo špatně, ale to si teprve rozebereme, abychom se posunuli dál.
Chyby z prvního zápasu jsme však víceméně odstranili, na tento zápas se Jiří připravil úplně jinak. Dalším krokem, který nás čeká, je eliminovat konkrétní maličkosti, které nevycházely v zápase, aby byl výkon opravdu profesionální a stoprocentní.
Občas říkávám, že se Jiří kochá různými technikami, což je špatně. Několikrát se stalo, že zaspal, protože se kochal svým úderem a párkrát kvůli tomu schytal zadní od Reyese. Trefí a řekne si: ‚Hele, to hezky padlo, to je krása.‘ A mezitím mu přistane kontr. Je třeba brát to tak, že úder je součástí určité techniky, a pokračovat dál. Pozornější musí být i na zemi.
Stylem a přístupem si ale po zápase vybudoval respekt. Před tím jsme přijeli a odevšad to bylo jenom: ‚Co to má na hlavě? Jo, to jsi vlastně ty, co porazil Oezdemira. Jo, Procházka!‘ Takže před duelem opravdu lítaly otázky, co to má na hlavě, a po zápase následovalo: Já to chci taky!
Potěšil mě Daniel Cormier, když prohlásil, že Jiří je jako lavina, která se řítí dolů kopcem. Hodně věcí je ale potřeba filtrovat a stát pevně nohama na zemi.
Vyvstaly otázky, s kým půjdeme příště, ozýval se třeba Aleksandar Rakic. Ale když vezmeme v potaz, jak se o Jirkovi vyjadřoval, že je jenom kluk z Prahy a nebral jej vážně v době, kdy se Jiří nacházel v žebříčku pod ním, bylo jasné, že něco napíše. Že musí něco napsat.
Nevyčítám mu to, beru to, jak to je, ale my máme jasně danou cestu. Měření v ostrých prohlášeních od nás nečekejte. Chceme jít prostě pro titul. Což se nám snad brzo podaří, protože teď moc na výběr nemáme...
Soustředíme se na titulový zápas Jana Blachowicze s Gloverem Teixeirou. Z nedávné historie UFC víme, že se Jiří může stát klíčovým náhradníkem tohoto titulového zápasu. Přiletí na místo a bude k dispozici, kdyby se cokoliv stalo.
