Zdravím čtenáře Sportu, budu se vám v téhle sezoně snažit přiblížit, jak vypadá můj ročník v Carolině. Splnil mi sen, že hraju NHL. Beru jako ohromnou výhodu, že jsem tady byl už před rokem. Odehrál jsem tenkrát sice jenom jeden zápas a šel zpátky do Komety, ale byl jsem tady s klukama přes měsíc, něco viděl a poznal. Hodně mi ta zkušenost pomohla.
Jedna věc je tedy pořád stejná, pokud proti vám jde na led třeba Ovečkin jako v přípravě, hned si takových hráčů všimnete. Ale musím říct, že je i lepší hrát proti takovým ofenzivním hvězdám, než nastoupit proti třetí čtvrté lajně, která výborně brání.
Má to tedy jeden drobný háček, potřebujete se proti nim dostat do útočného pásma, v tu chvíli je výhodnější jít na Ovečkina než na defenzivního specialistu. Postupně si asi zvyknete na to, jaká jména se kolem vás pohybují.
Už teď ale můžu říct, že mám to, o čem jsem vždycky snil, být tady s nimi.
Kluci mi říkali, že začátek v lize je vždycky těžký, a vidím to i na čase, který dostávám v zápasech, zatím není tak velký. se V prvních dvou jsem odehrál kolem deseti, jedenácti minut. Je to vždycky těžší, když nehrajete oslabení. Dobré ale je, že hraju druhou přesilovku. Psal jsem si teď zrovna s Radkem Martínkem, který mi odpověděl, že nezáleží na tom, kolik hraješ, ale mám se podívat na to, co nosím na sobě. Má pravdu. Je to dres NHL,nastupuju za Carolinu.
Je taky pravda, že já, Jevgenij Svječnikov a Valentin Zykov, tedy tři nováčci v útoku, trávíme na ledě podobný čas. Třeba nás nechtějí hned utavit a jde jim o to, abychom si na soutěž zvykli, uvidíme, co s námi v klubu zamýšlejí. Tohle všechno je ale součást začátků v NHL, hlavní je, že jsme tady. Budu se snažit, abych plnil správně všechny pokyny a čas na ledě přibýval.
Náš trenér Rod Brinď Amour působí na každého výborně, celá kabina k němu má velký respekt. Odehrál skoro 1500 zápasů v lize, vyhrál Stanley Cup, každý ví, co dokázal. Pokud něco řekne, vždycky to sedí. Měli jsme hodně těžkou přípravu, tréninky byly zaměřené na bruslení, jsme připraveni dobře. Uvidíme, jak sezona bude vypadat.
Máme v Carolině hodně mladý tým,bavili jsme se o tom s Mrázou (brankářem Petrem Mrázkem ), jemu je 26 let a je sedmým nejstarším hráčem na soupisce. Výborně bruslíme a máme takový systém, že hrajeme jednoduše a všechno rychle otáčíme dopředu. V prvním zápase proti Islanders jsme měli přes 40 střel, velký tlak, jenom nám tam nepadaly góly. Snad třikrát jsme trefili tyč a nakonec prohráli v prodloužení. Moc se mi líbí, jak je náš tým poskládaný, v pohybu jsme hodně silní.
Při prvním zápase doma nás všechny jmenovitě představovali fanouškům. Čekání v tunelu mi nevadilo, těžší je to pro mě spíš při hymně. Přijdete na led, čeká se, než začne, po ní chvilku pauza... To vám připadá, jak se všechno hrozně táhne. Ale jakmile začne samotný zápas, už na nic jiného nemyslíte, v hlavě je jenom hokej. Pro nás mladé je nejlepší, aby se na začátku moc nevylučovalo a dostali jsme se hned do tempa. A kdyby už ano, tak ať máme přesilovku, na kterou se taky dostaneme.
Bydlím zatím s Mrázou. V klubu nám před víkendem říkali, že my, co jsme na hotelu, máme ještě tak týden vydržet a dají nám vědět, co bude. Ještě pár dní to musíme dát a uvidíme, kdo z nás zůstane nahoře a kdo odejde třeba na farmu.
Poznal jsem hned na začátku jednu novinku, zápas back-to-back. Po prvním utkání s Islanders jsme druhý den hráli v Columbusu. Nikdy jsem to nezažil a druhý zápas byl určitě těžší. V určitém ohledu je to i pohoda, odehrajete domácí duel, hodíte si věci do tašky a oni vám všechno odnesou. Vy akorát odjedete na letiště a sednete do letadla. Nemáte starosti. Ale přiletíte do Columbusu ve dvě v noci, pak jdete spát, v deset ráno strečink, ve čtyři odpoledne sraz na zápas... Na tohle jsem zvyklý nebyl, už teď vidím, že to bude mnohem těžší než odehrát sezonu v extralize. Ale moc se na to těším.
Související články
