V pátek a v sobotu jsme s Charlotte, farmou Caroliny, hráli zase dva zápasy venku. Ten první v Hartfordu se našemu útoku celkem povedl, byli jsme u pěti vstřelených gólů a vyhráli jsme 7:4. Všechno tedy začalo, že jsme první gól dostali, prohrávali 1:3, ale v jednom střídání se nám povedlo srovnat na 3:3. Byl to dobrý zápas a i pro mě to bylo zajímavé z toho pohledu, že se mi povedlo nasbírat čtyři asistence, tolik bodů v jednom zápase AHL jsem ještě neudělal. V sobotu jsme vyhráli ve Springfieldu 5:4 a tam mi přibyly tři asistence.
Už jsem si tady na hokej docela zvykl. Prvních pět utkání jsem se do statistik nezapsal vůbec, teď je to lepší. Bylo to i trochu tím, že jsem neměl moc zápasovou fyzičku. V Carolině jsem hrál nějakých devět minut a než se do toho zase dostanete, chvíli to trvá. Už se ale cítím dobře.
Abych se přiznal, tak vůbec netuším, jak mě Hurricanes sledují. Všechno jde úplně mimo mě. Nemám žádnou zpětnou vazbu, jestli se jim moje hra líbí, nebo ne. Ale jsem hlavně rád za to, že se posouvá moje role v AHL. Hrál jsem na druhé přesilovce, teď ji občas začínám. Dostávám víc prostoru.
Zápasy se tady hrají většinou přes víkend, klidně tři ve třech dnech, pak máme jeden, dva dny volno a zase se jde trénovat. Je tady jiný režim než v NHL. Jednou jsme dokonce hráli pět utkání v šesti dnech, to jsem naposledy zažil, když mi bylo snad deset let a hráli jsme ještě turnaje.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
