Ostravským fanouškům v sobotu ze srdce spadl balvan, což muselo být slyšet až v západních Čechách. Nervy a atmosféra, zejména po neproměněné penaltě Filla a gólu Karviné v Jihlavě, se v tu chvíli na zaplněném stadionu dala krájet. O to sladší nakonec byly pozápasové oslavy.
Konec dobrý, všechno dobré? ANO i NE.
Euforie ze šťastného finiše, který ostravský celek udržel mezi smetánkou, by neměla přebít fakt, že se z celkového pohledu jednalo o zpackaný ročník. Zachraňovat se až v závěrečné ligové půlhodině, to si v Baníku zcela jistě po loňském postupu a návratu Milana Baroše nemalovali. Stejně tak ani po mohutném zimním posilování.
Sympatické však je, že kromě fanoušků, kteří záchranu slaví, jako by Baník vyhrál Ligu mistrů, si to v klubu všichni uvědomují. Zejména hráči vědí, že sezona byla, vzhledem k nadstandardním podmínkám, jež jim vytvořil majitel Václav Brabec, bídná.
Teď však i to B.
Od března, kdy se dotkli úplného dna, se Ostravští s novým realizačním týmem odrazili k lepším zítřkům. Potvrzuje to i jarní tabulka, ve které Baníku patří s 20 body sedmé místo. A to už je slušné.
První dílčí cíl – záchrana – byl splněn. Nyní by na to měl klub logickými a koncepčními kroky navázat, aby se vrátil tam, kam historicky patří. A aby se ve Vítkovicích jednou třeba slavilo něco jiného než upocené udržení prvoligové příslušnosti.
Díky Bohumilu Pánikovi a dalším má Baník našlápnuto správným směrem, kotrmelců a přešlapů bude méně a méně. Posily budou dávat větší smysl, než tomu bylo doposud.
Tak hodně štěstí. HET liga totiž takový klub potřebuje.