KOMENTÁŘ MICHALA KVASNICI | Je mi líto olomouckého Jana Klimenta, je mi líto Tomáše Riga z Baníku. Ale desetizápasový trest pro stopera Michala Frydrycha mi přijde jako obrovský úlet. Vznikl nebezpečný precedens. Pojďme se zamyslet a změnit řády.
Vím, podle definice surové hry a paragrafů v českém disciplinárním řádu je trest pro Michala Frydrycha za faul v semifinále MOL Cupu proti Olomouci adekvátní. De facto nelze namítat, nicméně mám problém jej přijmout, protože pocitově mi deset utkání přijde jako ustřelený verdikt.
Pokud nehodláme uplatňovat cit, duch sportu a občas použít selský rozum, je nejvyšší čas reálně přemýšlet nad tím, zda by se v řádu nemělo něco změnit. Desetizápasová stopka je totiž velmi nebezpečný precedens, a je úplně jedno, zda komise v polovině trestu vyhoví žádosti Baníku o prominutí zbytku, či nikoli.
Když příště svedu souboj s protihráčem a ten si u toho natrhne sval nebo mu praskne vaz v koleni a bude dlouho absentovat, znamená to, že mě taky čeká postih za následky? Nebo když po hlavičkovém souboji nekoordinovaně dopadne na zem a zlomí si ruku, či odejde s otřesem mozku?
Vždyť je to absurdní!
Trestejme tvrdě nechutné zákroky, jaký nedávno předvedl Kylian Mbappé ve Španělsku. Jednoznačně jsi chtěl zranit soupeře, tak budeš půlsezony stát. Dvacet zápasů, nazdar. U takovýchto prasečin s tím nemám nejmenší problém.
Není pravda, že prokázat úmysl je šíleně složitá věda. Někdy opravdu ne. Kdo hrál fotbal, ví, že ani Frydrych, ani Jiří Spáčil nešli Klimenta, respektive Tomáše Riga „zrakvit“. Což se o některých známých firmách v lize dlouhodobě říci nedá. Akorát jim to prochází, protože se ještě díkybohu nikomu nic vážného nestalo...
Od rozhodčích ze všeho nejvíc požadujeme cit. Nicméně právě ten mnohdy chybí na úplně jiných místech. Zamysleme se.
# | Tým | Z | Skóre | B |
---|---|---|---|---|
1 | ![]() | 34 | 74:18 | 87 |
2 | ![]() | 34 | 67:35 | 71 |
3 | ![]() | 34 | 58:31 | 71 |
4 | ![]() | 34 | 59:29 | 63 |
5 | ![]() | 34 | 60:43 | 62 |
6 | ![]() | 34 | 47:52 | 44 |