Říha se vrátil na začátek mise. Ve hře je přitom i nároďák
Pardubická hokejová rodina nechápe a ptá se: Co to má být? Co se ksakru děje? Tým nedávno posílený o velkou personu na střídačce podal dvakrát za sebou nezodpovědný a mizerný výkon. Kdyby stál před hráči kdokoli jiný než Miloš Říha, mezi fanoušky by se i tak hudrovalo, ale nebylo by tolik divu a otázek jako nyní. Debakl 1:7 jako ten páteční na Kometě, to prostě k Říhově formátu nepasuje. Takže o co tu jde?
Šedovlasý, ruskou džunglí ošlehaný stratég, rozhodně nečekal, že se po tuctu odkoučovaných zápasů v Pardubicích vrátí na samotný začátek mise. Navíc s tuctovou bilancí šesti výher a stejného počtu porážek.
Jenomže horlivý entuziasmus, napěchovaný do úvodních vítězných bitev postupně vyprchal a s nástupem všedního drilu přišly i všednější výsledky. Ty pak v posledních dnech vystřídaly hořké výprasky.
Co naznačilo nezvládnuté východočeské derby s Hradcem Králové (1:2p), přelilo se do hloupě prohraného středečního duelu se Zlínem (2:3), vrchol aktuální recese dokumentovala páteční blamáž v Brně. To, co se vytýkalo jeho předchůdci Zdeňku Venerovi (nestálost výkonů, rozštelovaná defenziva), je najednou k vidění i teď.
Není vše samozřejmě jen o trenérech, svědomí musí zpytovat hromada hráčů, neschopných dvakrát po sobě dodat odpovídající výkon ve prospěch všech. Říhův formát ovšem dosahuje takové výše, že přesahuje kredit jakéhokoli hráče v mužstvu. O to víc nyní bude sledovanější figurou. Jak si s výmoly na trase poradí, jak to zařídí, aby jeho pokyny hráči skutečně akceptovali nejen v hlavách, ale i na ledě.
Blížící se extraligové play off bude totiž nejen bitvou o medaile, ale zároveň i nevypsaným soubojem koučů o co nejlepší výchozí pozici pro boj o možná uvolněné křeslo u národního týmu. Že má na něj právo pomýšlet i Miloš Říha, to je neoddiskutovatelné.
S případným úspěchem Pardubic, i bez něj. Ale každý plusový bod se může hodit.
