Radim Rulík je pro deník Sport vyvolenou figurou pro převzetí uvolněného úřadu trenéra národního týmu. Tou nejlepší možnou variantou. Nejlepší, protože má v současnosti „nejvýraznější formu“, jeho renomé utěšeně stoupá. Mluví za něj velké činy.
Zároveň je to volba nejhorší, totiž nereálná. Je prakticky nemožné, aby Litvínov v přetěžké sezoně extraligové obhajoby pustil zlatého kouče, zvlášť poté, co o druhého architekta krušnohorského zázraku v podání Miloslava Hořavy přichází. To by byl pro Vervu učiněný hazard.
Věřím, že pro Světový pohár 2016 už bude výchozí pozice progresivního kouče jiná, příhodnější. A třeba dojde na zázrak č. 2 a vznikne opětovné propojení s kolegou Hořavou i na svazové linii.
Jenže to předbíháme. Co teď? Výběrové řízení sotva odstartovalo, přesto se zdá, že mírným favoritem hokejových ministrů je Vladimír Vůjtek, vedle něj či v lehkém závěsu za ním Miloš Říha. Laskavý kmet a hřmotný bouřlivák, zn. dřina.
Oběma by v pracovní vizitce roční šichta u repre slušela, zaslouží si ji. Pokud by měl jeden z nich převzít hlavní otěže, pak Říha, disponující větší zásobárnou energie a drajvu.
Vůjtek už to sám celé neutáhne. Pokud na něj svaz ukáže, mohl by se uplatnit v roli supervizora, jenž během sezony skautuje hráče, doporučí či rovnou ohlídá nominace na akce a na střídačce nechá vyniknout dravějšího parťáka.
Dobrá zpráva na závěr?
Na tuhle variantu s Rulíkem by třeba v Litvínově slyšeli...
Související články
