Olympiády a mistrovství světa osmnáctek či dvacítek. To jsou turnaje, které všem zúčastněným zemím oznámí, jak na tom která je. Nikoli šampionát áček, kde se pokaždé sejde nepřehledná konkurence. Ovšem už ani tam se národnímu týmu nedaří škrabat po medailích, poslední bronz přivezl Hadamczikův tým v roce 2012. Čtvrteční výbuch s Dány na MS U20 přinesl nepříjemnou zprávu: Ač se český hokej snaží a sem tam se předvede, mezi smetánku už dlouhé roky nepatří.
Asi si říkáte, co tady mudruju a proč „naše kluky“ pohřbívám v základní skupině. Jistě, prestižní podnik dvacítek v Kanadě není zdaleka u konce, odsuzovat výběr po třech utkáních se nevyplácí. Jenže tady o žádné odsuzování nejde. Spíš o povzdech nad hloupě ztracenou partií, která fatálně poškodila české zájmy na šampionátu a poukázala, že všechno tak fajn, jak se někteří snaží tvrdit, není.
Reprezentace odvezla do Montrealu na zdejší poměry parádní mančaft a i realizační tým se všeobecně považuje za velmi silný, progresívní a vůči potřebám hráčů perfektně nastavený. Z domácího pohledu to tak může být, svět nám však ukazuje, že ani on nespí. Lépe řečeno, pracuje minimálně stejně či spíše lépe. Jak jinak si taky vysvětlit porážku s Dány, kteří vzhledem ke svým možnostem po stránce produktivity a taktiky v klíčových momentech dali českým hráčům a hlavně trenérům na frak?
Vést před poslední třetinou s týmem této jakosti a nedotáhnout duel do vítězného konce není nic jiného než pořádný průšvih, když už ne ostuda. S tímhle si velké týmy prostě poradí. Levou zadní.
Na rozdíl od mnoha jiných nepovažuju prohru se Švýcarskem za trapas, tamní země vychovává minimálně stejnou porci talentů jako naše, o kvalitě tamní nejvyšší soutěže nemůže být vůbec pochyb. A Češi dřeli, bojovali. Ale Dánové? Nezlobte se na mě… Tento zápas tak zcela devalvoval úvodní úspěch s Finskem, byť řádně oslabeným o ikony téměř už světového věhlasu.
Češi si mohou napravit pocuchanou reputaci na Silvestra se Švédy, ale bacha, oponent už má první místo zajištěné, nepůjde na krev, případný dobrý výsledek nelze brát se stoprocentní vážností. Ve čtvrtfinále Petrův soubor s největší pravděpodobností narazí na jeden ze zámořských celků. Pokud se nestane zázrak, přijde konec. A další scénáře už známe. Do popředí se vyhrnou nářky na „smolně“ ztracený duel s Dány. A jak by to bylo jinak, kdyby…
Ne. Realita je daná. Dánové věděli, jak. Češi ne. A to je hodně hořké poznání.
Související články
