Po vynikajícím výkonu Čecha Francouze proti Francii je ta otázka zcela na místě. Co kdyby právě on dostal na starost brankoviště pro nervy protkané čtvrtfinále mistrovství světa? Je nejvyšší čas, aby trenéři rozsekli ožehavé téma a do úterní generálky se Švýcarskem vyslali muže s nominací na čtvrtek. Ať je jasno a pánové s maskami mají klid. Aspoň tedy relativní klid…
Protože, upřímně, právě nedělní duel s domácím výběrem prokázal, že do potřebné sladěnosti má Jandačův výběr stále daleko. Jasně, je důležité a potřebné vyhrávat zápasy, v nichž převaha není zřejmá, anebo překlápět utkání na tu správnou stranu po počátečních problémech. Ale takhle to nepůjde a nebude vycházet do nekonečna. Neméně důležité je taky nabyté sebevědomí z pocitu nezpochybnitelného vlastnictví hry, která píše. Nástup do rivala od prvních minut, přehlídka nadřazenosti. A to české reprezentaci evidentně schází. Lehkost není na krámě, upracovanosti je přebytek.
Klobouk dolů, jak národní tým po hrozivém úvodu sklátil Finy, svoji cenu má uchráněná nula s destruktivními Nory a urvané prodloužení. Jaký význam má v tomto kontextu vítězství nad Francií, krom takřka postupové pojistky? Pokud si z něj hráči a trenéři vezmou patřičné ponaučení, pak snad nabude na hodnotě.
Celá česká střídačka samozřejmě dobře ví, že není možné v tak velkém počtu docházet na trestnou lavici, to není žádné novum. Jenže dodržování klíčové zásady hapruje, tolik krvavých faulů proti týmu, který se ještě nedávno řadil mezi trpaslíky, není s výhledem do budoucna přípustné. Dříve či později se na takové excesy dojede.
A oklikou jsme zpátky u Pavla Francouze. To díky němu se česká družina nemusí v úterý třepat o setrvání v turnaji. Chytá ve velké pohodě, naprosto koncentrovaně si vedl v partiích, kdy neměl daleko k zívání, stejně tak prošel ostrým testem i proti výrazné střelecké kadenci. Postavit ho do nejdůležitější bitvy sezony? Proč ne.
Ale pozor, na rozdíl od řady fanoušků, diskutujících na sociálních sítích, nevidím důvod, proč pochybovat o Petru Mrázkovi. Mnozí v něm před turnajem viděli tutovou jedničku vzhledem k pracovní adrese u Red Wings. Jenže tak prosté to není.
Málokdo nejspíš bere v potaz, že hokej v zámoří a v Evropě je jiným sportem. Platí to i pro brankáře. Kvůli odlišným rozměrům bojiště, jiným odrazům puku od hrazení a dalším zákonitostem je nutná zvyková fáze. A tou Mrázek jistý čas procházel, na rozdíl od Francouze. Navíc musel přivykat na vícero nových parťáků, než jeho kumpán z KHL.
A že není v brankovišti zrovna Haškem, to by po poslední neurovnané sezoně v Detroitu ani nebylo fér očekávat. Nic to však nevypovídá o tom, že by byl (částečným) zklamáním. V mých očích určitě ne. Kdyby národní tým ve čtvrtečním boji o semifinále nastupoval proti USA, byl by pro mě první volbou.
A vůbec, otázka budoucnosti českého celku na mistrovství světa nestojí a nepadá s gólmany. Nemalou porci domácích úkolů je třeba vykonat v poli. Různá varování totiž přicházejí každý zápas a ne a ne je zapudit.
VIDEO: Podívejte se na sestřih zápasu Česko - Francie
Francie - Česko 2:5. První třetina je varováním, Francouz byl skvělý, míní redaktor Sportu
Video se připravuje ...
Související články
