Vždycky je fajn, pokud slabší překoná silnějšího, chudší bohatšího. Bývají to silné příběhy, inspirují. Leckteré extraligové týmy by si měly z Dynama a Dukly vzít příklad. Že jsou nízko, resp. dole v tabulce? No a? Když totiž porovnáte možnosti jednotlivých týmů, vyjde vám, že oba zmínění účastníci hrají minimálně svoje maximum, spíš ho ještě překonávají. Což jiní, lépe zajištění, o sobě říci nemohou.
Ač je Jihlava poslední, až na výjimky, večer co večer zatápí tuzemským obrům. Nenajdete mnoho zápasů, ve kterých by totálně nezvládala tempo. Je to právě naopak, často tvoří hru, čísla hovoří celkem jasnou řečí. V poměru vypálených střel byla Dukla před pátečním kolem v plusu, což třeba o sobě nemohou říci Vítkovice, Mladá Boleslav, Chomutov nebo třeba Zlín. A venku je Vlkova Vysočina pátá nejaktivnější. Jihlavskou odvážnou hru chválí i její soupeři, kteří se na body proti ní dost nafárají.
Pokud by rozpočtově jednoznačně nejslabší tým soutěže někde sehnal schopného zakončovatele, machra schopného nasázet dvacet gólů, Ščerbanův klub má o udržení v soutěži vystaráno. Kdybych měl jihlavské počínání oznámkovat, zaslouží si nejhůř trojku. Horší vysvědčení by si odnesla celá řada týmů, které měly čeřit horní vody, ale nečeří vůbec nic.
Podobně dobře jsou na tom Pardubice, které si o dobré finanční kondici také mohou nechat zdát. Jenže z Dynama se pomalu klube strašák play off. Kouč Miloš Holaň se svými kolegy umně cizelují svoji jednotku, která loni v létě připomínala horko těžko poslepovanou tlupu hromady neověřených chlapů odnikud a stárnoucích mazáků. Nasazení všech je přitom senzační, energie z týmu přímo sálá, touha skoncovat s dlouholetou fušeřinou je obrovská, viditelná a hlavně platná.
Hradecký Mountfield se v pátek drsně přesvědčil, že kvalita nabušeného kádru nestačí, pokud jí nedodáte drajv a nefalšovanou touhu lézt z derby do kabiny po čtyřech.
