Pecka! Korda vyhrál grandslam. Aha, tak ne, vždyť je to Amík...
Paráda, mladý Korda vyhrál juniorku na grandslamu v Austrálii! Aha, ale on to není Čech, on je to Američan. Hm, tak to nic... Takové a podobné reakce vysedávají na různých zpravodajských serverech i sociálních sítích poté, co Sebastian Korda přesně po dvaceti letech napodobil tátu Petra a v Melbourne triumfem mezi tenisty budoucnosti poslal otci krásný dárek k padesátinám.
Prosadil se ve velké světové konkurenci, dost možná naváže nebo ještě překoná úspěchy otce, který před dvaceti roky zvítězil na Australian Open mezi muži a jako poslední český tenista dokázal vyhrát jeden z podniků velké čtyřky. Svoje Nagano slavil ještě před Naganem...
Není vůbec vyloučené, že prvním z česky mluvících hráčů, který dokáže to samé, bude zrovna sedmnáctiletý potomek Petra Kordy. A že vlastní americký pas a reprezentuje USA? A koho také jiného, když se ve Státech narodil, žije tam s rodiči, sestrami a kde se v nadějného tenistu tvrdým tréninkem vypracoval?
Přijde mi k nevíře, že pro někoho odsud je to vnímáno jako podvod na české fanoušky nebo na tuzemský tenis vůbec. A že tím pádem je nesmysl Kordovi juniorovi fandit, přát mu úspěch.
Amík, nebrat, fuj! Vybodl se na Česko, které vychovalo jeho tátu, pro nás hrdé Čechy neexistuje...
Pojďme to otočit. Představte si, že mladý Korda stráví dětství v Česku, kde ho zdejší tenisoví experti připraví na cestu do světového tenisového cirkusu a on se na prahu interesantní kariéry rozhodne reprezentovat jinou zemi. To by bylo řečí, nadávek, výhrůžek, že odchází ze země, která ho tenis naučila. Tak proč by měl mít u svého jména jinou státní příslušnost než americkou? Mimochodem, Sebastian Korda vlastní i český pas, za prarodiči pravidelně jezdí, miluje svíčkovou, v Česku to má rád. Ale doma je doma...
Ač Petra Kordu neznám a nikdy jsem ho nepotkal, vždycky na mě působil jako samorost. Měl svoji hlavu, jasný plán, na nikoho se neohlížel. V české kotlině potřebná, klíčová jinakost. Proto to tak daleko dotáhl. Z mého pohledu udělal nejlepší možnou věc, když se společně se svojí ženou Reginou rozhodli vychovávat svoje ratolesti za oceánem. Ne náhodou na Floridě, kde jsou k rozvoji sportovců příznivější podmínky než mnohde jinde, včetně Česka.
Ale hlavně, Kordovo potomstvo se v dálavě vyhnulo tlaku, který by tady jejich výchovu ztěžoval. Navíc, jak známo, ke sportu je třeba sebevědomí a ať je to jak chce, to podnítíte a správně obhospodaříte v USA spíš, než u nás – rozdíl v mentalitě je daný a jasný. Podívejte na Kordovu dceru Jessiku, náležící ke špičkovým golfistkám světa. Dokázala by se stejně vyprofilovat pod dohledem české golfové školy? Já tomu nevěřím. Ukažte mi jiný srovnatelný příklad.
Samozřejmě, bylo by příjemné vidět za jejím jménem a za jménem Sebastiana českou vlaječku, ale kdyby tomu tak bylo, myslím, že by se v médiích neobjevovaly fotky, jak stříháním nohou po velkých vítězstvích následují svého tátu. Žádné takové by totiž nebyly k dispozici.
Spíš než zatracovat mladého Kordu kvůli reprezentování USA by mi přišlo účinnější vzít si z něj příklad, následovat jeho příběh, zaposlouchat se do názorů a myšlenek jeho otce, jehož know-how bylo a je na české poměry unikátní. Je to nemírně inspirativní osobnost, jakých je v Česku pomálu.
Rozhodně méně, než by bylo záhodno. Co na tom, že se každé ráno probouzí v Americe.
