Pamatuji si to přesně. Cestou na tradiční předvánoční turnaj v Moskvě se v letadle stavím za Jaroslavem Bednářem pro jeho názor na avizovaný odchod Vladimíra Růžičky do Petrohradu. Je prosinec 2009 a reprezentační útočník, který toho pod známým hokejovým koučem dost prožil, mi diktuje: „Slavia to bude mít bez Vládi hodně těžké. Přece jen to tam vybudoval, Slavii dostal tam, kde je. A také to bude mít složité ten, kdo to v klubu převezme. Všichni ho budou přirovnávat k Vláďovi.“
Nejen on má za hotovou věc, že po sezoně Růžička zavře krám v pražském Edenu, opustí i národní mužstvo a vyrazí na (západní) Východ.
Je po něm velká sháňka v Rusku a jeden z nejbohatších evropských klubů si uznávaného stratéga vysnil jako nového šéfa SKA, našel v něm nástupce Barryho Smithe, experta z NHL. Velký zájem projevují i další bohaté ruské značky jako Ufa či Kazaň.
Vše do sebe zapadá. Růžička by po deseti letech uzavřel parádní období ve Slavii, kterou vytáhl mezi extraligovou špičku, ke dvěma titulům a řadě medailí. V reprezentaci zapsal titul mistra světa, když s Jágrem a spol. slavně dobyli hvězdami NHL nadupanou Vídeň 2005 (a byli pak i u velké krádeže v Kolíně nad Rýnem o pět let později).
Nastal čas vyrazit ven, nabrat nové impulsy a i přes dlouhodobě vynikající finanční zajištění ve Slavii vydělat v Rusku majlant. V balíčku atraktivních položek ležel i zajímavý bonus, angažmá Růžičky juniora, jehož Petrohrad draftoval. Vše jasné, vše nalajnované. Jen to podepsat.
A přece z toho nic nebylo. A nejspíš už nikdy nebude.
Interesantní pobídku, po níž by skočili všichni ostatní, nechal Růžička ležet ladem. A do ciziny už těžko půjde.
Proč ta odtažitost vůči velkým výzvám? Má to dost co do činění s jeho náturou. Avšak nejen s ní.
Jakkoli to dnes může vyznívat nepatřičně, Růžička byl vždycky domácí typ, až pecivál. Objevování neprobádaných území nebyla jeho oblíbená disciplína. Jakmile si někde vybudoval zázemí, okolí mu šlo na ruku a mohl si dovolit vstoupit do komfortní zóny, strašně nerad ji opouštěl.
Slavii si do podoby domácího velkoklubu vyšlechtil takřka svépomocí, a i když by bez mohutné podpory generálního partnera Skansky horko těžko prosazoval svoje medailové vize, platí, že nikdo jiný by nedokázal výborné finanční možnosti tak mohutně přetavit ve sportovní sukces. Vypiplat si svůj klub, to ho bavilo.
Bylo to sladké období. Dobrá. Ale co dál? Slavia přece nemůže být konečná. Růžička je kanón, míří výš!
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
Témata:
extraliga, Chomutov, blog, Vladimír Růžička, Miroslav Horák, sport, hokej, Hokej na Heureka.cz
