Kapitán české dvacítky Zábranský se mýlí. Lidi hokejistům věří!
Kapitán hokejové dvacítky Libor Zábranský junior v předvečer startu mistrovství světa v Ostravě a Třinci si posteskl, jak je smutné, že lidi českému týmu nevěří. Na rovinu, poznámky tohoto typu mě vždycky naštvou. Nikdo nám nevěří… Kde se berou? Na místě je ptát se, jací lidé. Myslím, že je třeba podívat se do vlastních řad. Prakticky od kategorie U16 se v hokejovém prostředí o tomto ročníku mluví jako o slabším. Takový štempl nevznikne jen tak, musí pocházet jedině od lidí, kteří k týmu, k dotyčným hráčům a se znalostí kvality a jejich potenciálu mají blízko. Další lidé z branže se pak nabalují, skauti klubů NHL a podobně.
Tedy nikoli čeští fanoušci, na které podle všeho Zábranský pomyslně ukázal. Ti naopak předvedli obrovskou porci víry a nefalšovaného zájmu zakoupením obrovského množství vstupenek na MS. Takže mnoho dnů před vstupem do turnaje bylo jasné, že české (ale nejen ty) zápasy budou v Ostravě vyprodané. Což je skvělá vizitka a říká to hodně o duchu a charakteru českého příznivce, který hokej v národních barvách miluje, ať je v krizi, nebo ne. Taková malá Kanada.
V souvislosti s domácím šampionátem se neustále skloňuje slovo tlak. Zmiňuje ho i Václav Varaďa. Že hráči budou pod obrovským tlakem, i mediálním. „Nechte kluky hrát,“ žádal na srazu novináře. Jako by snad média měli zájem na tom, aby šampionát dopadl zle.
Na rovinu, žádný nepřiměřený tlak z okolí není a nepůsobí. Zatím jediný tlak na sebe a svoji družinu stvořil sám kouč kontroverzními nominačními verdikty. To když hned v první vlně z širší nominace propustil útočníky Sedláka s Řehákem – zástupce skromné skupinky hráčů, kteří hrají dospělý hokej, navíc ve Finsku a Švýcarsku, tedy v žádné rozvojové zemi. Do finální přípravy se nedostal ani Marcel Barinka, stěžejní hráč minulé osmnáctky.
To všechno v zákulisí a mezi experty hlasitě rezonovalo. Nemluvě o tom, že hlavní kouč předem odmítl možnost mít po svém boku na střídačce Filipa Pešána a pokud se vrátíme ještě dál, zcela do ztracena vyšuměl požadavek svazového prezidenta Krále obsadit domácí MS koučem na plný úvazek. Zkrátka, kolem dvacítky bylo horko už řadu měsíců a „lidi“ v tom byli zcela nevinně.
Do budoucna je nutná změna myšlení. Když Češi hrají šampionáty venku před prázdnými tribunami, posloucháme, jak se těžko dostávají do varu. Jakmile je má hnát salva deseti tisíci hrdel diváků natřískané haly, padají vyjádření o obrovském tlaku. Těžko se v tom vyznat.
Nejsem psycholog, ale co může být víc v této kategorii, než hrát před takovou spoustou nažhavených a přejícných lidí? Na ten randál a podporu se snad každý z hráčů musí těšit, nebo ne? Jde o vrchol jedné části kariéry.
Že tolik lidí má o mě zájem, že mi tolik věří a jde fandit, to je přece paráda. Pokud chci v profesionálním hokeji něco dokázat, musím si umět nastavit hlavu do pozitivna, nebát se převzít odpovědnost. Hokej přece hraju proto, aby na můj kumšt chodily mraky lačných diváků. To je známka toho, že něco dovedu a někam mířím.
Čeští hráči nesmí hledat protivníka tam, kde žádný není. Pokud se někde klube, tak úplně jinde než mezi veřejností. Jako by nestačilo, že soupeři jsou čím dál lepší samy o sobě.
Varaďovi mládenci zvládli vstup do šampionátu skvěle, lépe než výhrou nad Rusy začít nemohli. Tak snad za pár dnů neuslyšíme stesky, že jim vzedmutá nálada útoku za medailí po 15 letech nesvázala ruce.
