Extraliga začíná řezat hráčům platy. Bude ale spravedlivá?
Velení Českého hokeje zaslalo extraligovým klubům dopis s doporučením, jak se zachovat při krácení finančních odměn, na něž ze známých důvodů dříve či později dojde. Kluby přišly o zisky z play off a už nyní řeší problematiku odchodů některých mecenášů, na něž se centrálně zastavené podnikání výrazně podepíše.
Jestliže náš národ v době koronavirové zastihla vlna jednoty, podobně by tomu mělo být i v prostředí extraligového hokeje. Je nutné, aby se svaz jako stávající vlastník soutěže s kluby dohodl na společné cestě, nevystupoval pouze s doporučeními (jakkoli dobře míněnými), nýbrž s přesnou specifikací nastávajících kroků. Aby vyšel ven s rozumnou vizí, která přihlédne k rozdílnosti možností jednotlivých klubů, přitom dá jasně najevo, že všem jde jen o jedno: PŘEŽÍT. A vedle toho pokud možno zachovat extralize přídomek kvalitní produkt.
Některým klubům to možná nedochází, ale pokud budou mít v ruce svazem posvěcený nástroj na krácení následujících výplat, hráči to budou muset vzít a skousnout, protože půjde o centrální pokyn a dohodu. Je nabíledni, že hráči budou muset cuknout. Ve chvíli, kdy ekonomická krize zacloumá s celým světem, není možné domnívat se, že (minimálně) v mimosezonním období hráči budou moci dostávat obvyklý plat.
Teď je otázkou, jaký postup zvolit. Zda dát na jednu roveň výplatní pásky Třince, Komety, Sparty, Liberce, Hradce či Pardubic na straně jedné a Olomouce nebo Karlových Varů na straně druhé. Tady může vyvstat extralize jako celku problém. Padesát procent dolů všude? To zní na první pohled spravedlivě. Ale co když to přinese zemětřesení na některých soupiskách? Tohle extraliga chce?
Škrtnout uvažovanou polovinu z měsíční mzdy 400 000 zabolí, samozřejmě, pořád vám však zůstane dostatečné množství peněz na životní provoz. Něco jiného je sebrat půlku výplaty hráčům ze zmíněné Olomouce či Varů, to se pak s měsíčním obnosem na živobytí můžete dostat na nějakých 20 – 40 tisíc. A to už zavání průšvihem, který se může tvrdě promítnout do kvality soutěže, do hromadného odchodu hráčů ze scény. Stačí málo a situace se může vymknout kontrole.
