Bulvár, špatný název pořadu. Filip Pešán v debatě zapomněl, že...
Robert Záruba to šacoval správně. Debata problém nevyřeší. Může věci posunout, nasměrovat. Myslet si však, že povede k odstranění letitých trablů je iluzorní, utopické. Dokud upřímná a nepředstíraná snaha o radikální vnitřní proměnu nevzejde přímo z útrob českého hokeje, národní sport se neposune. A pokud ano, tak o titěrné milimetry.
Názorně jsme se o tom mohli přesvědčit během čtvrteční televizní debaty nazvané Spor o český hokej.
Jeden by očekával aktivní a seriózní přístup všech hostů, dlouho dopředu pozvaných. V bouřlivé době otráveného a rozladěného hokejového prostředí čekáte nápady, návody, vize. Prachobyčejný zájem o významný produkt.
Pokud však přijdete do studia s defenzivní taktikou a cílem shazovat už samotný název pořadu, pak divák (mnohdy i klient českého hokeje), jenž čekal zažehnutí plamenu a posun kupředu, mohl s ledovým klidem přepnout na jiný kanál.
Depresivně vyzněl už samotný úvod. Muž, od nějž byste čekali (je to jeho práce!) největší penzum klíčových postřehů a informací, se převtělil do role ublíženého, do nějž se všichni nespravedlivě trefují. S odkazem že všechno je bulvár, se Filip Pešán střelil do vlastní nohy hned zkraje.
Možná zapomněl, že to byl on, kdo po MS dvacítek vyjádřil přání, aby se útočník Michal Teplý po jeho fénu na ledě ještě jednou zastyděl po uveřejněných výrocích šéftrenéra v novinách.
Možná zapomněl, že to byl on, kdo svými slovy prohloubil příkop mezi svazem a kluby, a teď se diví, že se do názvu debaty vklínilo slovíčko SPOR. Jaképak spory v českém hokeji, že? Všechno běží jak na drátkách, všichni se máme rádi, přejeme si a táhneme za jeden provaz.
Možná zapomněl, že to byl on, kdo prohlásil, že v klubech panuje chabá pracovní morálka. Když měl moderátorovi odpovědět na logický dotaz, které kluby to jsou, aby se vyházely dobře fungující z onoho tlustého pytle, odmítl je oznámit s vysvětlením, že do bulvárních odpovědí a titulků nejde.
Na druhou stranu a upřímně, jak by mohl, Filip Pešán skutečné hokejové prostředí, jeho nejspodnější patra, nezná. Maximálně okrajově a z doslechu. Každopádně ne dostatečně.
Možná zapomněl, že to byl on, kdo pár dnů po hodnotící tiskovce požádal o prostor v deníku Sport (ano, to je ten zmiňovaný bulvár), aby své myšlenky z tiskovky mohl více a lépe rozvinout.
Možná zapomněl, že to byl on, kdo čerstvou celonárodní diskuzi nad stavem českého hokeje posunul do osobní roviny adresnými výroky a kroky, jimiž si popudil řadu osobností. Čili těm je třeba vyčítat, že se následně ozvali se svou verzí? Třeba v reakci na „zkurvenou Boleslav“.
Na jedné straně mluví o přátelské atmosféře v prostřední švédského či finského hokeje a stresujícímu klimatu v prostředí našem. A o potřebě najet na skandinávskou cestu. Veřejným navážením se do 19letých hráčů a voláním po přísných restrikcích vůči klubům nemohl podat lepší důkaz, že to myslí maximálně upřímně.
Pokud někdo do této chvíle věřil, že muž s iniciály FP vytáhne český hokej z šéftrenérské pozice blíž světové elitě a spojí znesvářené hnutí, nemohl dostat jasnější odpověď. Může zůstat v klidu.
Jak už bylo mnohokrát zmíněno a i potvrzeno, Filip Pešán je schopným koučem, může to dotáhnout daleko. Není však vůdcem, jenž naočkuje český hokejový dav vášní, zápalem, upřímností, tahem na bránu, kumštem přesvědčit ostatní, aby šli za ním. Prostředí mu nedůvěřuje. Tečka.
Souvisí to i s tím, že toto není a nikdy ani nebylo jeho cílem. Každá nová svazová pozice je spíš prostředkem pro budování vlastní kariéry, zajímavá pozice na vizitce, která může dopomoci splnit větší osobní výzvy. Třeba v cizině.
Naštěstí český hokej nestojí a nepadá s Filipem Pešánem. Otázka zní, co teď dál? Debata na ČT Sport odpověď nedala, spíš přinesla další otazníky.
Pokud zůstaneme v mantinelech debatního programu, je záhodno poskytnout prostor těm, kteří výchovou mladých skutečně absolvovali, něco v ní prožili nebo v ní dál žijí. A mají ji v malíku. Namátkou pánové Zavadil, Zábranský, Hořava, Hadamczik, Bukač, Ludvig, Pešout, Rulík, Čaloun, Říha ml., Antoš…
Dozvěděli bychom se určitě víc. Víc než to, kolik svaz dává peněz do hnutí. Ano, těch je víc než kdy jindy. O to je však horší, že to jaksi pořád neseje.
