Bob a Oleg. Národní tým neztratil zvuk, léčitelé s úspěchy se hlásí sami
POZNÁMKA MIROSLAVA HORÁKA | Český hokej na tom není rozhodně dobře, nevzkvétá, nedaří se mu ani brzdit pád. Není na tom ovšem ani tak zle, aby se zmordován uložil do rakve, zasypal hlínou a nechal spát na věky. Jeden z malých důkazů? Výrazný interes významných trenérských veličin o renesanci dlouho neúspěšného národního týmu.
Jasně, pro spoustu fanoušků je povolávání zahraničního kouče trudnou zprávou. Těžko se přijímá. I některé hokejové legendy jsou tvrdě proti. Může za to silný sentiment a nesnadno přijímaný fakt, že český hokej ve svých útrobách nenachází vyvoleného, jenž by započal s uzdravováním churavého pacienta a měl doma jasnou podporu.
Když se však dozvíte, jaká jména projevila chuť pomoci, dostanete pozitivní výboj energie. Jméno Kariho Jalonena mluví samo za sebe, v Evropě patří do top kategorie. Ačkoli nikdo předem neví, zda ho nevysají místní specifika, pohled do jeho profesního životopisu dává naději či spíše záruku, že reprezentaci pozvedne. Jen je otázkou, o kolik. No, horší to být nemůže.
Líbí se mi, že (snad) konečně dochází na Pavla Grosse. Na muže, jenž operuje kousek za hraniční čárou, přitom pro český hokej je figurou absolutně opomíjenou a přehlíženou. Stojí za to po něm sáhnout a zjistit, jaké náboje má ve svém rejstříku. Reference jsou velmi příznivé.
Ale konečně k prvnímu odstavci a velmi zajímavým informacím ze zákulisí. Ty hovoří o tom, že na možnost převzetí českého národního souboru se oficiálně vyptávali i Oleg Znarok a Bob Hartley. Co vyptávali… Hned by šli do toho. Někdejší velitel olympijských vítězů a mistrů světa (ano, nemá daleko k Putinovi, ovšem to je teď mimo téma), respektive kouč šampionů Stanley Cupu se čtrnáctiletou praxí hlavního náčelníka v NHL v týmech Colorada, Atlanty a Calgary. Absolutní persona.
Jde jen o impuls, o nic víc. Ale i takové se hodí. Není to málo.
