Co ukázala šestá porážka Sparty v řadě? Že jde prokazatelně nahoru
Kdo neviděl, titulku těžko uvěří a nejspíš se mu i vysměje. Klidně, v pohodě, každý podle chuti. Očitý svědek výživného duelu Sparty v Třinci (1:2) však musí chtě nechtě vidět a vnímat, že rudý tým zdaleka není ztracený případ, jak to pro mnohé vypadá. A jak se zdá z postavení v tabulce, kam bohatý pražský klub vyslala nekončící šňůra porážek. Nyní už šestá v řadě.
Čísla jsou nekompromisní. Půltucet na sebe naskládaných proher bez bodu, k tomu sada jedenácti (!) utkání po sobě, v nichž sparťané nesebrali z ledu kompletní odměnu. Děsivá bilance, hraničící s blamáží.
Jeden by řekl, že se během reprezentační přestávky v táboře jarního finalisty nic nezměnilo a brodí se tam dál v blátě. Není to pravda. Trojice náhradních koučů Ton, Hlinka, Ptáček nepředává tým Miloslavu Hořavovi ve zbídačeném stavu. Vážně ne. Pánové se snažili.
Oceláři sebrali středeční zápas pro sebe, hráli organizovaně, chytře a zaníceně. S třináctým celkem měli zatraceně těžkou práci. Myslím, že i dva body by brali. Hosté předvedli, že v pauze nelenili. Jistě, historie se neptá, jak dobrý výkon poražený celek předvedl, ale na to teď Sparta myslí ze všeho nejmíň. Důležité pro ni je teď a tady. A současný stav nevypadá katastrofálně. Zanechaná středeční práce v sobě ukrývá naději na zajímavé povstání.
Nepřekvapivým problémem hráčů je samozřejmě hlava, nevyladěná mentální síla. Jakmile se nacházíte pod dekou, vyrovnané situace se zpravidla otáčí proti vám, kliku ne a ne potkat. Drží se oponenta. Pro takhle do spodku zabořené týmy je zásadní jít zprofanovanému štěstí naproti. V Třinci tomu tak bylo a tudy vede cesta.
Hosté předvedli přehršel nápaditých akcí, puk kmital z hole na hůl správnou rychlostí i směrem, akce nepostrádaly myšlenku. Soupeř Ocelářů předvedl několik atraktivních pasáží, kdy mačkal domácí soubor jako pomeranč v odšťavňovači. Nikoli pár vteřin, bavíme se o minutách.
Nebýt vynikajícího představení Marka Mazance (známka 9 na stupnici 1 až 10), rudým se jelo domů v úplně jiné náladě. Nebýt rovněž různých nedorazů, které stály za inkasovanými góly. Pokud v klíčové chvíli vypnete ze stoprocentní koncentrace na 90 procent, máte hned namále. Každé byť sebemenší podcenění situace se vám vymstí. Různé občas i miniaturní minely sparťanů v útoku i v defenzivě napomohly domácím ke gólové euforii.
Ale ani po další nule nemusí sparťané zoufat. Od čtvrtku si tým bere do parády Miloslav Hořava, brzy k němu přijde i renomovaný švédský expert Hans Wallson s úctyhodnou klubovou kariérou na severu.
Sparťané potřebují především zvednout sebevědomí, nalít do hlav důvěru. Ukopat výhru škaredými góly.
Pak rychleji uvěří sami sobě i poopravenému hernímu systému nových náčelníků. Tohle Hořava umí, o Wallsonovi se v branži mluví podobně. Pražská soupiska potřebnou kvalitu má, jde o to, aby se z uznávaných jednotlivců konečně zrodil fungující tým. To doposud neplatilo.
Zároveň pro hráče platí: Už žádný další pardon, odteď musí naskakovat i body. Tak dobře finančně zajištěný soubor i přes celkem už tradiční krizi nemůže myslet na nic jiného než na nejvyšší pozice. Času na léčbu je stále více než dost.
Nevím jak vy, já se o Spartu nebojím.
