Hořavův první těžkotonážní krach. Ale nejen jeho, vedení musí zasáhnout
Tohle není buzerantský hokej, jak se mezi neúspěšnými týmy nazývá herní styl třineckého týmu. Pragmatismus mixovaný s účinnou taktikou, pokorou a zakódovanou oddaností znamená mnohem víc než lepší individuální vybavení. Oceláři vymetli nabušenou Spartu po hráčské, trenérské stránce a nehynoucí ochotě padnout ve prospěch vlastních barev.
Miloslav Hořava prožívá první debakl za poslední dobu. Bývalo u něj zvykem, že kam přišel, tam kouzelničil. V Litvínově, v Mladé Boleslavi, na Spartě. Tady nejednou. Náramně zvedl tým i loni po odchodu Pavla Patery. Nyní přišel těžkotonážní krach. Kouč nepřišel na to, jak otevřít třinecký trezor, v klíčových momentech celé sady nezměnil nic zásadního, hráči jakbysmet a doslova se utopili ve stereotypu. Jasně, prohráli s gólmanem Ondřejem Kacetlem, ale hlavně sami se sebou.
Sparta svou originální cestu přesně vytyčenou neměla. Chtěla pokračovat v tom, jak skončila základní část. Nic nového nepředvedla, nepřidala potřebnou nadstavbu. Naopak je stejná v tom, že mezní situace nedává. Nenakopávají ji k srdnatému výkonu.
Obrovské poučení přichází pro nejvyšší vedení klubu, které si musí ujasnit, kudy dál a zasáhnout. Až tedy rozdýchá tenhle šok.
