Proč Hradec nevede finále 3:0, i když by mohl. A proč se směje Třinec
KOMENTÁŘ MIROSLAVA HORÁKA | Slovutní metodici z třinecké hry možná nenačerpají extrémní počet trendy prvků směrem k hokejové budoucnosti, ale jednu učebnici by podle ocelářského vzoru napsat mohli: Jak vyhrát. V tom jsou Slezané naprostí mistři. Prokazují to dnes a denně. Osobně nepamatuji tak často opakující se pocit ze zápasu, v němž jeden tým vede o jediný gól, oponent ho tlačí, opticky svírá a vy stejně víte, že nic nevytlačí… Leda další bolehlav. Zhruba tak probíhá finálová sada mezi možná čtyřnásobnými šampiony v řadě a nováčkem v boji o Masarykův pohár. Třinec vs. Hradec.
Být v pozici Mountfieldu kupříkladu Sparta, asi by se dalo mluvit o bezbřehé frustraci poráženého celku. Východočeši jsou jiný příběh. Jasně, že jim těžko chytatelné manko 0:3 na zápasy nevoní, ale někde vzadu v hlavě mají, že i stříbrnou medaili vezmou jako obrovský sukces.
Za tuhle placku jim nikdo facku nedá. A i kdyby v neděli prohráli počtvrté v řadě, věřte, že doma před arénou je v hluboké noci budou vítat davy nadšených fanoušků a vystupujícím z busu se budou klanět do rána. Tak to je.
Finále se z logiky věci jeví rozhodnuté. Asi ano, jen není jisté finální skóre. Klidně se může stát, že Martincův soubor vrátí svár pod Bílou věž. Možná se shodneme na tom, že stav série mohl být klidně 2:1 pro Hradec. Nebo i 3:0. Zároveň není žádná náhoda, že je to přesně obráceně.
Už před sérií jsem tvrdil, že Hradec má šanci Třinec srazit. Že se mu otevřou okna. V každém utkání. Ale s tím, že těch oken nebude moc. A vy je musíte vysklít při první, maximálně při druhé příležitosti. Jinak se vydáte vstříc popravě. Krok sun krok. Což se právě potvrzuje.
Ukrutně obětavý, odhodlaný, zarputilý Třinec je mistrem taktiky a v play off umí chodit jako nikdo jiný. Řečem o herně lepším Hradci se může vesele smát. V podstatě totiž jen tahá soka do pasti. Soka, který není schopen šampiona ničím zvláštním překvapit.
Snažíte se, seč můžete, vedete si sympaticky, ale vyhrává Třinec.
Obejdete jednoho hráče, v tu ránu je proti vám druhý a akce končí.
Dostanete včasnou nahrávku na ránu z voleje a můžete se vsadit, že na Kacetla neprojde. Dost často trefíte prvního clonícího hráče.
Valíte do útoku, přijde první háček, za chvíli malá sekyrka. V nenápadných, řekněme v „polovičních faulech“, jsou Oceláři naprostí mistři. Bezmeznou vůli a převahu v silových soubojích mixují s mazaností, chytrostí, vyčůraností.
Jak známo, maličkosti dělají velké věci. Proto se v téhle sérii bude na 99 procent gratulovat Ocelářům. Jen není jisté kdy. Ať chcete, nebo ne, při vedení 3:0 malinko povolíte v koncentraci. A z druhé strany spadne tíha odpovědnosti, hráči možná některé akce přiriskují, což se může pro jednou vyplatit.
Hradec by si návrat série domů zasloužil. Jen musí dostat nový nápad, jak na to. Tyhle jsou přečtené.
