Video se připravuje ...
Pamatuju si to jako dnes. Loni v prosinci šlágr mezi Libercem a Spartou. Vřava na ledě, emoce v hledišti, obvyklé kulisy při vzájemné řeži pod Ještědem. Pražané vedou 1:0 a někdy kolem 50. minuty dostávají přesilovku po zákroku Adama Najmana na Davida Tomáška. Ale nedojde na ni, sparťanský útočník přijíždí za hlavním sudím a se slovy, že nešlo o faul, zcela mění situaci. Namísto nalité smeče na výhru se jede dál v nervech.
Snad poprvé v liberecké aréně slyšíte silný a upřímný aplaus pro hráče v rudém. Obyčejně zní jiné tóny. A já před Tomáškem pomyslně smekám klobouk. Po zápase na tiskové konferenci dostane dotaz na popisovaný moment jeho kouč Miloslav Hořava a bez vytáček poví, že se mu útočníkovo gesto nelíbilo.
Protože se plete do kompetencí někoho jiného. Že v té rychlosti nemůže exaktně posoudit, zda jej soupeř fauloval, či nikoli. Nemá to vůbec řešit.
Ne hned, ale dnes už jsem ve stadiu, kdy Hořavu a další extraligové trenéry začínám zcela chápat. Rozumím jejich pohledu, co jim vadí. A hlavně, do původně bohulibých záměrů vést férovou hru se přimíchal kalkul.
Jasně, ne u všech hráčů, a čest všem, kteří to myslí dobře a odmítají čerpat výhodu přesilovky, pokud k ní není pádný důvod. Jenže někteří hráči pracují s myšlenkou, že se jim krok, za nějž se všude tleská, vyplatí i po osobní stránce. Respektive může. Jim ano.
Poprvé o tom veřejně promluvil litvínovský Martin Havelka. V úterý po duelu se Spartou přiznal, že jej ke zrušení přesilovky částečně popohnala obava z případného zásahu disciplinárky, což v reálu činí srážku z výplaty. Zrovna takovými postihy se to v nové sezoně jen hemží, šéf Viktor Ujčík je poměrně nekompromisní.
Havelkovi na ledě blesklo hlavou, že zákrok protihráče na něj nemusí být stoprocentní a že by se tím pádem taky mohl dostat Ujčíkovi do počítače jako podezřelý z přifilmovaného pádu. Šel svému štěstí naproti a u sudího Romana Mrkvy vyřídil pardon pro Spartu. Za což sklidil největší ovace kariéry, protože ještě nikdy mu netleskalo téměř 17 tisíc diváků. Fajn pocit.
No jo, jenže zároveň šel dost tvrdě proti zájmům litvínovského týmu, navíc za stavu 1:1. Podle manažera sudích Vladimíra Pešiny šlo přitom o tutový faul na Havelku. Stejně jako jde o nepovolené zákroky v drtivé většině ostatních „odvolaných“ případů. Což je zarážející. Ostatně, Havelka následně uznal, že někteří spoluhráči byli z jeho kroku poměrně hořcí.
Výjimečné gesto fair play se tak postupem času proměnilo v cosi, co s týmovými cíli v utkání nemá mnoho společného. Ani kouč Sparty Pavel Gross Havelkovo počínání neocenil, byť se mu v tu chvíli hodilo do krámu nehrát oslabení. Také on, kapacita s dlouholetou praxí v DEL, je proti vměšování hokejistů do působnosti mužů v pruhovaném. Které, přiznejme si to, dělá ze „zeber“ tak trochu hlupáky. Přitom zbytečně.
Nikdo jiný než oni nedrží v rukách nástroje k ukončení zneužívání původně férových a ocenění hodných postojů. Arbitři zkrátka musí věřit svým očím a nenechat se zviklat. Buď hokej vidí, cítí, čtou a vnímají správně. Tím pádem mohou extraligu pískat, anebo si nejsou jisti. A pak... pak mohu přijít na řadu jiní adepti řemesla.
Témata:
extraliga, rozhodčí, blog, faul, komentář, Miroslav Horák, sport, hokej, Liberec, Ještěd, David Tomášek, Viktor Ujčík, Miloslav Hořava, Martin Havelka, Hokej na Heureka.cz
Související články
