Rozhodli se ukázat fanouškům alespoň svaly. Odhodlání nenechat se doma zmasírovat jen tak bez odporu. Sparťané proti Zlínu zkusili v poslední minutě poslat extralize vzkaz: I prohrávat s námi bude bolet. Jenže poselství to bylo hodně rozpačité.

V Kanadě i v německé lize by to asi byla běžná věc. Za stavu 1:5 poslat na poslední minutu borce, kteří prostě shodí rukavice a předvedou domácímu publiku rohovnickou vložku, alespoň něco. A protivníkovi připomenou, že tři body mají nějakou cenu. Trenér Uwe Krupp rozhodně nikomu nenařídil, ať soupeře zraní. Nesmysl. Pokyn ve výše zmíněném rázu ale zaznít mohl.
Extraliga však na nic takového zvyklá není. Zlínští na sparťanské osekávačky reagovali se stoickým klidem, nenechali se rozhodit. Slavili triumf, čekali na sirénu. Domácí nebyli schopní dostat se jim pod kůži, tak se alespoň rozhodli duel dohrát do šarvátky. Výsledkem nebyla demonstrace síly, k žádné kloudné bitce nedošlo. Výsledkem bylo hloupé zranění protivníka a vytočení sebe sama. Víc než svaly Sparta ukázala vlastní zranitelnost. A nevyspělost. Krupp své hráče ještě musí naučit mnohé.
