Před rokem a půl přicházel s obrovskou slávou. Uznávaný zahraniční odborník Uwe Krupp měl po letech strádání pozvednout bloudící Spartu. Vyvést ji z bludiště neúspěchu. Ukázat směr. Konečně do vitríny tradičního klubu přitáhnout tolik vytoužený titul. Z tohoto pohledu svůj úkol nesplnil.
Může se zdát zvláštní odvolat trenéra třetího týmu tabulky. Po tom, co dříve během dvou měsíců prohrál jedinkrát, dlouho trůnil na ligovém piedestalu a základní část směřovala do finiše. Hlavní část sezony v podobě play off si pak ani nedostal šanci zahrát. Odvážný krok Petra Tona a Jaroslava Hlinky ale docela chápu.
Ač Sparta velkou část sezony vedla, její herní projev ani zdaleka neodpovídal suverénnímu lídrovi. A Krupp to věděl. Když jsem s ním před Vánocemi mluvil, ptal se, co říkám na výkony. „Máte mnohem víc bodů, než si opravdu zasloužíte. I když vítězíte, často se na to nedá dívat.“ Jeho odpověď? Souhlas. „Máme víc štěstí než rozumu,“ pokyvoval hlavou s tím, že má před sebou ještě pořádný kus práce. Měl sebereflexi, věděl, že to drhne. Ideál byl daleko.
Snažil se s tím něco udělat, ale nevěděl jak. Stále svéhlavě trval na svém. Jenže v českém prostředí s defenzivním pojetím hry neuspěl. To sice chvíli neslo ovoce, ale hráče takový styl nebavil. Byli otrávení, často to na nich bylo znát i po vítězných zápasech. Vycítilo to i vedení. Nové vedení, které Kruppa „zdědilo“ po předešlé garnituře. Nevybralo si ho, ale dalo mu šanci. Tohle je vždycky ošemetné, častý začátek konce. Ton s Hlinkou navíc od začátku z výkonů týmu nejuchali nadšením. Po tom, co německému kouči přivedli zvučné posily, si představovali lepší podívanou. Když teď mužstvo upadlo do hluboké krize, odhodlali se včas k radikálnímu řešení. V Kruppovi už dál neviděli cestu, sezonu chtějí zachránit někým jiným.
V roce 2020 to může znít zvláštně, ale myslím, že Němec mohl ve stále hodně zakonzervovaném českém prostředí doplatit i na jazykovou bariéru. Část kabiny mu prostě nerozuměla. Nepoklábosíte bokem, nezajdete spolu na pivo. Pokyny musí často pro jistotu překládat prostředník Jaroslav Nedvěd, který navíc při vší úctě nebyl vhodným parťákem pro bosse Kruppovy velikosti.
Řekl bych, že v extralize už se dvoumetrový sympaťák na lavičku v budoucnu nepostaví. Budu si ho pamatovat jako velkého profesionála, který hokeji podřizoval úplně všechno. Jeho jednání a vystupování bylo ve zdejších poměrech něčím novým, přinesl svěží vítr. Charisma měl až na půdu. Za všech okolností se snažil být pozitivní, chránit svůj tým. Sám sebe však nezachránil.
Témata:
extraliga, blog, sport, hokej, Ondřej Kuchař, Uwe Krupp, Jaroslav Hlinka, Vánoce, Petr Ton, Jaroslav Nedvěd, Hokej na Heureka.cz
Související články
