Naprostý vrchol, událost číslo jedna – není většího závodu než Tour de France. Pověstná „Stará dáma“ si vydobyla svou pověst z mnoha důvodů, jedním z nich je rozhodně i štěstěna, která má na výsledky fatální vliv. Pády, poruchy, kolize, ale i třeba blázniví fanoušci, to vše promlouvá do výkonu, na který se připravuje každý cyklista měsíce a směřuje k tomu celou kariéru. Každý ze 145 jezdců, kteří v neděli projeli cílovou čarou na Champs-Élysées, je tak vlastně vítězem.
Tortura de France – možná přehnaný výraz, někteří závodníci by to však tak nebrali. K Tour směřují celou svou kariéru a ta se k nim pak zachová mnohdy velmi krutě. Na startu bylo 176 jezdců, cílem projelo 145. Mnozí se jen nedokázali vejít do časového limitu, ale někteří si protrpěli bolestivý konec se slzami v očích.
Příkladem za všechny je Vincenzo Nibali, jenž spadl z kola během dvanácté etapy v závěrečném stoupání na Alpe d´Huez. Ani pořádně nevěděl, proč spadl, došlo k tomu v barevném kouři dýmovnic, které zapálili neukáznění fanoušci. Pád byl tvrdý, ale přesto znovu sedl na kolo a s tupou bolestí v zádech etapu dokončil. Tak moc chtěl pokračovat. Pozdější vyšetření mu však vystavilo stopku. Ukázalo se totiž, že má zlomený desátý obratel. Nibali neskrýval zklamání. Jeho sen o úspěchu na Tour de France se náhle rozplynul.
Podobně drsných příběhů bylo na letošní Tour víc, a historie jich zná mnoho. I to však hraje svou roli na proslulosti závodu, do něhož zasahuje mnoho faktorů. Například blázniví fanoušci jsou tlustou kapitolou. Občas mají potřebu promluvit do průběhu velmi nevybíravě. Jeden z diváků se například pokusil shodit Chrise Frooma z kola úderem do ramene. Nicméně i s tím pravidla počítají a divácké „zásahy“ se většinou nijak nezohledňují ve výsledcích. Jedná se zkrátka o smůlu, která je součástí hry. A vlastně to ani jinak nejde. V jakém jiném sportu mohou být diváci tak blízko svým hrdinům při samotném výkonu?
Do závodu závodů, který se poprvé konal v roce 1903, aby podpořil prodej sportovního deníku L'Auto, tak zasahuje mnoho různých vlivů a je proto pro každého jezdce vlastně ruletou. Buď budou mít možnost zúročit svou každodenní dřinu, nebo jim štěstěna ukáže záda. V cyklistice to platí víc než, kde jinde a přitom je jednou z nejtěžších disciplín.
„Obdivuji všechny závodníky. Myslím si totiž, že je velmi málo sportů, kde toho ze sebe člověk vydá tolik jako v silniční cyklistice,“ říká například známý chirurg Pavel Pafko, sám vášnivý cyklista. „Když si vezmete, že všichni špičkoví závodníci jezdí třicet tisíc kilometrů ročně, tak to je prakticky stovka denně a za každého počasí. To když srovnáte třeba s ligovým fotbalistou… Cyklisté stráví v sedle čtyři šest hodin denně. Myslím, že si zaslouží mimořádný obdiv.“
Ti, kteří byli v neděli součástí vznešené jízdy okolo Vítězného oblouku na západním konci Champs-Élysées, předvedli skvělý výkon a měli štěstí. I proto jsou veliké etapové závody, kterým „Stará dáma“ kraluje, tak obdivuhodnou sportovní událostí.
