Tour de France, nebo Tortura de France? Závod měl letos 145 vítězů

Tour de France a její letošní vítězové včetně Gerainta Thomase ve žlutém trikotu
Chris Froome se chtěl pátým triumfem přiřadit k legendám Jacquesi Anquetilovi, Bernardu Hinaultovi, Miguelu Indurainovi a Eddymu Merckxovi. Skončil třetí, byť dostával jednu ránu za druhou.
To nejlepší z letošního ročníku Tour de France
Alexander Kristoff je vítězem poslední etapy
Alexander Kristoff je vítězem poslední etapy
Alexander Kristoff je vítězem poslední etapy
Vítěz Geraint Thomas objímá svou ženu Saru Elenovou
20
Fotogalerie
Blogy
Začít diskusi (0)

Naprostý vrchol, událost číslo jedna – není většího závodu než Tour de France. Pověstná „Stará dáma“ si vydobyla svou pověst z mnoha důvodů, jedním z nich je rozhodně i štěstěna, která má na výsledky fatální vliv. Pády, poruchy, kolize, ale i třeba blázniví fanoušci, to vše promlouvá do výkonu, na který se připravuje každý cyklista měsíce a směřuje k tomu celou kariéru. Každý ze 145 jezdců, kteří v neděli projeli cílovou čarou na Champs-Élysées, je tak vlastně vítězem.

Tortura de France – možná přehnaný výraz, někteří závodníci by to však tak nebrali. K Tour směřují celou svou kariéru a ta se k nim pak zachová mnohdy velmi krutě. Na startu bylo 176 jezdců, cílem projelo 145. Mnozí se jen nedokázali vejít do časového limitu, ale někteří si protrpěli bolestivý konec se slzami v očích.

Příkladem za všechny je Vincenzo Nibali, jenž spadl z kola během dvanácté etapy v závěrečném stoupání na Alpe d´Huez. Ani pořádně nevěděl, proč spadl, došlo k tomu v barevném kouři dýmovnic, které zapálili neukáznění fanoušci. Pád byl tvrdý, ale přesto znovu sedl na kolo a s tupou bolestí v zádech etapu dokončil. Tak moc chtěl pokračovat. Pozdější vyšetření mu však vystavilo stopku. Ukázalo se totiž, že má zlomený desátý obratel. Nibali neskrýval zklamání. Jeho sen o úspěchu na Tour de France se náhle rozplynul.

Podobně drsných příběhů bylo na letošní Tour víc, a historie jich zná mnoho. I to však hraje svou roli na proslulosti závodu, do něhož zasahuje mnoho faktorů. Například blázniví fanoušci jsou tlustou kapitolou. Občas mají potřebu promluvit do průběhu velmi nevybíravě. Jeden z diváků se například pokusil shodit Chrise Frooma z kola úderem do ramene. Nicméně i s tím pravidla počítají a divácké „zásahy“ se většinou nijak nezohledňují ve výsledcích. Jedná se zkrátka o smůlu, která je součástí hry. A vlastně to ani jinak nejde. V jakém jiném sportu mohou být diváci tak blízko svým hrdinům při samotném výkonu?

Do závodu závodů, který se poprvé konal v roce 1903, aby podpořil prodej sportovního deníku L'Auto, tak zasahuje mnoho různých vlivů a je proto pro každého jezdce vlastně ruletou. Buď budou mít možnost zúročit svou každodenní dřinu, nebo jim štěstěna ukáže záda. V cyklistice to platí víc než, kde jinde a přitom je jednou z nejtěžších disciplín.

„Obdivuji všechny závodníky. Myslím si totiž, že je velmi málo sportů, kde toho ze sebe člověk vydá tolik jako v silniční cyklistice,“ říká například známý chirurg Pavel Pafko, sám vášnivý cyklista. „Když si vezmete, že všichni špičkoví závodníci jezdí třicet tisíc kilometrů ročně, tak to je prakticky stovka denně a za každého počasí. To když srovnáte třeba s ligovým fotbalistou… Cyklisté stráví v sedle čtyři šest hodin denně. Myslím, že si zaslouží mimořádný obdiv.“

Ti, kteří byli v neděli součástí vznešené jízdy okolo Vítězného oblouku na západním konci Champs-Élysées, předvedli skvělý výkon a měli štěstí. I proto jsou veliké etapové závody, kterým „Stará dáma“ kraluje, tak obdivuhodnou sportovní událostí.

Začít diskuzi