Viktoria Plzeň za poslední čtyři sezony včetně té probíhající kopala dvakrát víc penalt, než další týmy v pořadí. Je to zarážející (ne)poměr. Jaké je pro něj vysvětlení?
Zaprvé, a to určitě jako první napadne hlavně fanoušky soupeřů, může být důvodem plzeňského penaltového boomu přízeň sudích. To proto, že rozhodčím vládne Dagmar Damková, jejímž životním druhem je mocný až nejmocnější Roman Berbr.
A tihle dva, to jsou věrní návštěvníci zápasů Viktorky. Buď to arbitři dělají na příkaz či jako zakázku – ale pro to nejsou důkazy, a tak je slušné k tomu mlčet – nebo raději pro Plzeň připísknou, protože pykat budou spíš za opak. Strach z Berbra jim minimálně podvědomě velí v nejasné situaci zvolit pohodlnější řešení.
Věří tomu hodně lidí, neboť kombinace zdejší nadprůměrné tendence vidět vždy horší variantu spolu s příšernou Berbrovou pověstí je velmi silná.
Zadruhé, Horváth a jeho spoluhráči kopou tolik penalt prostě proto, že jejich hra nutí soupeře k faulům. Teď to sice Plzni kdovíjak neklape, ale za zmiňované období platí, že její útočný styl a počet akcí, které dokázala dotáhnout až do vápna, převyšuje ostatní týmy.
Například loni v září v zápase proti Spartě odehrála v protivníkově šestnáctce 54 balonů, zatímco Sparta v té její jenom 22. To o něčem vypovídá. Pravděpodobnost faulu se logicky zvyšuje. Že to v tomhle případě skončilo známou nafilmovanou Limberského penaltou, je už zase jiný příběh – ten z předchozích odstavců.
Cesta ostatních týmů za častější penaltou tedy musí být i ve snaze hrát útočnější fotbal. Jasně, je to k vzteku, že Plzni sudí docela přejí. Ale vzít si z toho jenom část pravdy je lhaní sobě samotným.
Co ale hlava nebere, je totální mlčení Damkové. Od začátku ligy fanoušek neví, jak a zda vůbec sudí za své chyby pykají, co vlastně podle komise chybou bylo a co nikoli. Je to informační embargo, které pochopitelně přiživuje úvahy, že to u sudích funguje na levačku.