Kdo se díval na první poločas duelu Evropské ligy mezi Slovanem a Spartou, musel se ptát, jaký to celé vlastně dává smysl. Člověk, který nechtěl lhát sám sobě, si odpověděl: žádný. O fotbalu se nemá cenu vůbec bavit. Viděli jsme obří ostudu. Na čí vrub padá?
Zaprvé je na vině UEFA ruku v ruce se Slovanem. Jasně rizikový zápas, v němž se setkávají někdejší rivalové, zabezpečí velmi mizerně. Chuligánům nedalo velkou práci, aby se k sobě dostali, pochopitelně přes tribuny se slušnými lidmi včetně dětí. Ty už příště nepůjdou.
Pořadatelská služba? Kde byla? Všemu nahrává stadion, na kterém by se zápas takového ražení vůbec neměl uskutečnit. Například v Lize mistrů by se to nemohlo stát, protože UEFA by ho do takových kulis vůbec nepustila.
Zadruhé, a to by nás mělo zajímat víc, je na vině Sparta. Za své fanoušky prostě nese zodpovědnost. Problémy na venkovních utkáních se opakují (například nedávno Baník), a nevypadá to, že by Sparta v tomhle ohledu jakkoli jednala. Rázně, nekompromisně.
Chybí tu jasná politika největšího českého klubu směrem k těm, kdo se vydávají za její příznivce. Je to škoda, protože to Spartu sráží. Vždyť co si budeme pamatovat z bratislavského duelu? Výhra bude zapomenuta, zanese ji čas. Obří ostuda, kterou český mistr udělal v Evropě, přetrvá.
Přímo v Evropě ani tak ne. Sparta si ji ale veze s sebou domů. Je to další argument pro širší českou veřejnost, že fotbal je špína, se kterou se nevyplatí kazit si život. Tam, kde fotbal opravdu funguje, to platí právě naopak.