Valná hromada: správní proti správným. Fevoluci hrozí další prohra
KOMENTÁŘ ONDŘEJE ŠKVORA | Loňská valná hromada, první postberbrovská, přinesla zřejmý a snadno definovatelný střet. „Správní hoši“ proti „špatným hochům“. Dvě dnešní valné hromady, řádná a vzápětí mimořádná, přinesou docela jiný příběh. Ti „správní“ si to totiž rozdají mezi sebou, zatímco ti „špatní“ si šikovně rozmyslí, ke komu se jim vyplatí přidat.
Na první pohled to jsou paradoxy. Druhý pohled ukazuje, že k takovému vývoji vlastně muselo dojít.
„Správní“, tedy tábor předsedy Petra Fouska a Fevoluce, vyhráli před rokem volby. Fevoluce se v zájmu společného úspěchu trochu přikrčila, stáhla Vladimíra Šmicera z kandidatury na předsedu a nakonec získala jenom dvě místa ve výkonném výboru. Obě části tehdejší jedné strany vydávaly takový výsledek za úspěch – a on to úspěch také byl. Hlavní cíl, výhra nad stále ještě sešikovaným protivníkem, se podařil.
Jenže méně úspěšná, zato významně dravější část volební koalice, začala mít pocit, že věci neběží, kudy by chtěla. A když už, tak pomalu. Prý hrozně pomalu. Proto se Fevoluce začala ozývat. Nejprve dovnitř hnutí, pak i navenek. Její první vrchol nespokojenosti přišel jednoho nedělního pozdního večera, když rozeslala otevřený dopis s výzvou k odvolání generálního sekretáře Michala Valtra. Jako by Petra Fouska sekla do pravé ruky.
Druhý vrchol přišel v podobě vyvolání mimořádné valné hromady se snahou nahradit dva členy výkonného výboru revolucionáři. Jeden z fevolučních kandidátů, mladý miliardář Milan Kratina, při oznámení své kandidatury začal pálit do Fouska z děla. Přirovnal ho k vodníku Kebulemu, který jenom vaří mlhu a vlastně nic nedělá.
Předseda v sečteném vzteku reagoval, na sebe velmi ostře, slovy o permanentních revolucionářích či islamských fundamentalistech. Za vystoupení ze své přirozené, komfortní zóny sklidil uznání souputníků i lidí, kteří s ním jinak do stejného balonu nekopou, tedy konzervativců.
Což jsou ti ještě loni „špatní“, kteří se nyní ovšem oběma stranám hodí. Jejich tábor sice řeší i to, co která strana říká, ale protože nejsou hloupí, také počítají, co se jim víc vyplatí. A zároveň platí, že postupují podle měřítka: Kdo nám víc vadí. Fousek, nebo Fevoluce?
To sice není zrovna konstruktivní kritérium, ale v tuto chvíli ve zdejším fotbale převládající.
A zdá se – bez záruky – že spolehlivě nejvíc se najde těch, kteří se osypou při slově Fevoluce. Proto se podle zákulisních zpráv může průběh mimořádné valné hromady dovalit k bodu 4, ale dál už ne.
Čtyřka se jmenuje Schválení programu. Pokud se nenajde dost hlasů k odsouhlasení navržené agendy, delegáti se zase zvednou a po kafi odjedou domů. To by pro Fevoluci byl zásadní pohlavek. Nejenom že nedojde na volbu jejích kandidátů, nejenom že nedojde na hlasování o odvolání stávajících členů, ona to mimořádná valná hromada, kterou spískali, vlastně svým způsobem ani nebude.
To by pro Fevoluci byla těžká porážka, po neúspěchu s Valtrovým odvoláním druhá v rychlém sledu, a dobrá chvíle pro analýzu vlastní strategie. A taky odpověď na odvážné Kratinovo prohlášení, že nyní už by delegáti zvolili při dobré spolupráci s moravskou stranou předsedou Vladimíra Šmicera.
Ale pozor, případný útok nových účelových spojeneckých sil a jejich následné vítězství by neměly zadupat kritiku směrem k Fouskově týmu.
Předseda na valné hromadě určitě přednese dlouhý seznam vlastních úspěchů, což je pochopitelné. Ze základny by si měl na oplátku vyslechnout, co se mu nepovedlo. Ovšem slušnou, nevypjatou formou.
Od Fevoluce i od konzervativců. Žízeň na něj mají obě party, teď jen trefit správná slova, aby forma nespálila jejich obsah.
