Předpisy se mají dodržovat a výjimky jsou cestou do pekel. Jenže někdy je zapotřebí vyndat z hlavy myšlení upjatého úředníka a pustit do ní selské uvažování. Nebo možná použít srdce.
UEFA se to nepovedlo.
Manchester City, Chelsea a Rangers požádaly tuto fotbalovou unii, aby před jejich středečními zápasy Ligy mistrů mohla zaznít britská hymna na počest zesnulé královny Alžběty II. Prý nemohla. Důvod? „Snaha o zachování předzápasového ceremoniálu v utlumené atmosféře.“ Jinými slovy, ano, UEFA chápala jistou výjimečnost situace, ale rozhodla se, že lépe než britské země dokáže vystihnout, co se v takové chvíli sluší. Proto rozhodla o minutě ticha a stažení tradiční hymny Ligy mistrů.
Má na to právo, je to její soutěž.
Když v říjnu 2019 zemřel Karel Gott, Slavia před zápasem proti Dortmundu taky musela zařadit Včelku Máju do předprogramu, jaksi mimo oficiální náplň večera. To se dalo pochopit. Jenže, při vší úctě k českému Mistrovi, tohle je úplně jiná úroveň.
Nejde jenom o to, že se jedná o Její Veličenstvo. Ještě větší roli hraje, jakým způsobem Alžběta II. své poslání naplnila a co za více než 70 let pro své národy znamenala. Proto se těžko chápe, že UEFA neudělala úkrok ze svého sevřeného myšlení. Patrně kvůli strachu z precedentu – jak často se však něco takového může opakovat?
City a Chelsea ji poslechly. Na Rangers si řekli, že život a dílo téhle královny stojí za malou vzpouru a pravděpodobnou pokutu, a hymnu pustili. Celý Ibrox si ji mocně zazpíval včetně už neplatného God Save the Queen.
Potlesk pro Rangers. Někdy se poslouchat nemá.