Vaše Veličenstvo, Jan Suchopárek… Nebýt jako Mr. Bean, říkali si hráči
Může to zavánět nepietní vzpomínkou, ale tak to rozhodně není. A kdo by z ní Jana Suchopárka vinil, byl by opravdu vedle. Někdejší reprezentační stoper stál v řadě hráčů, jimž královna Alžběta II., která ve čtvrtek ve věku šestadevadesáti let zesnula, podávala ruku těsně před finále EURO 1996. Byla to mimořádná chvíle, ale zcela upřímně, taky narušující koncentraci na velký zápas a zvyky…
„Před utkání jste myšlenkami jinde. Spíš to natahovalo zaběhnutý předzápasový rituál. Finále i EURO jako takové bylo zážitek, s celou partou a před tolika diváky jsme absolvovali úžasný šampionát, ale tuhle situaci jsem si nějak nevychutnával. Spíš jsem to chtěl mít co nejrychleji za sebou,“ usmívá se Suchopárek.
Ostatně na fotografiích z té slávy není vidět, popřípadě stojí v zákrytu. Na těch nejznámějších snímcích jsou vedle kapitána Miroslava Kadlece, jenž spoluhráče panovnici představoval, třeba Pavel Nedvěd, Patrik Berger nebo Jiří Němec.
Stejně jako ostatní před tím dostal jen krátkou instruktáž, co se sluší a patří. „Jak se máme chovat, že se máme poklonit,“ vybavuje si. Nervozitu však prý necítil. „Ne, to vůbec ne. Pravda je, že jsme mysleli spíš na Mr. Beana,“ přizná.
Tedy na anglického komika Rowana Atkinsona, jenž v jedné ze svých nejznámějších scének při úklonu trefí Její Veličenstvo hlavou. Sama Alžběta II. ovšem měla smysl pro humor, právě Atkinsonovi také předala Řád britského impéria.
Zajímavé je, že z předávání stříbrných medailí na tribuně ve Wembley, jehož byla královna rovněž ústřední postavou, Suchopárkovi nic v hlavě neutkvělo. „Popravdě řečeno si ani nepamatuju, jak jsme si pro medaile šli. Ani ji nemám nikde vystavenou. Každý to má jinak,“ pokrčí rameny.
Přesto i na něho královna mocně zapůsobila a netají se maximálním respektem. „Byla obrovskou osobností, která musela překlenout i těžká období. Takovou už Velká Británie nikdy mít nebude. Oprávněně ji uctívali jako velký vzor…“
