PAVEL BÁRTA - Na soupisce mají pouze dva dvacetigólového střelce NHL a dva pamětníky loňského propadáku v Německu, zato dvanáct nováčků, kteří na mistrovství světa ještě nehráli. Polovinu jejich kádru však tvoří hráči, kteří pravidelně jezdili na juniorské šampionáty.
Mezi nimi je i devět mistrů světa a celkem dvanáct medailistů. Tak tohle jsou Američané, vždycky tak trochu podceňovaný, ale zároveň nevyzpytatelný tým, před nímž je potřeba mít se na pozoru.
Jsou mladí a nebezpeční. Umějí kousat. Na Slovensko nepřivezli ani zdaleka nejsilnější výběr. Se sháněním posil na mistrovství světa měli stejné potíže jako všude jinde. Ale rozhodně nejsou k smíchu.
Nabídku prodloužit si sezonu odmítli například T.J. Oshie, Zach Parise, Brandon Dubinsky, Patrick Kane. Phila Kessela z Toronta se architekti amerického celku pro jistotu ani neptali. Generální manažer jeho klubu Brian Burke, který s výběrem hráčů taky pomáhal, to pak vysvětloval slovy, že se ho přece nebude ptát, když předtím na šampionát přiletěl už dvakrát.
Jak je vidět, omluvenky nebývají ani zdaleka jen česká specialita a Američani nejsou zvyklí něco lámat přes koleno. Vzali ty, kteří zájem skutečně měli. A kolikrát to jsou hráči, kteří mají s mezinárodním hokejem stejně bohaté zkušenosti jako kdejaký evropský veterán.
Po vyřazení Philadelphie tým posílil dvacetigólový střelec James van Riemsdyk. Za sebou má i tři šampionáty dvacetiletých a jedny „osmnáctky“. Jemu podobných se v americkém mužstvu najde víc.
V NHL dosáhli Američané už dvacetiprocentního zastoupení. Nemají pořád takovou zásobárnu talentů jako Kanada. Ale dorostla jim silná generace hokejistů, kteří dřív brázdili juniorské šampionáty a sklízeli na nich úspěchy. V kategorii osmnáctiletých dokonce výraznější, než sousední hokejová supervelmoc.
Před rokem vyhráli Američané i dvacítky. K oporám zlatého týmu z loňského mistrovství světa v Saskatoonu patřil i Derek Stepan, dnes nastupující hvězda New York Rangers. Další šampión Cam Fowler už se stal pilířem obrany Anaheimu. Tihle hráči teď tvoří jádro týmu na mistrovství světa.
V USA není šampionát dospělých tak medializován jako juniorské turnaje. Zámoří žije ve víru bitev o Stanley Cup, do novin nebo dokonce televize pronikne jen minimálně, ačkoli i tohle se mění.
Před rokem se hokejoví Yankeeové zachraňovali mezi elitou. Stačilo ve skupině dvakrát prohrát v prodloužení s domácím Německem a nadupaným Dánskem a už se vezli. Tihle mladíci nejsou jen pobláznění janci, co si takhle zjara přiletěli do Evropy vedle hokeje i tak trochu povyrazit, protože zaslechli, že tu mají hezké slečny a dobré jídlo.
Při zápasech v Košicích nepůsobili kdovíjak přesvědčivě. V duelech se silnými soupeři vyhořeli. Nemají žádnou velkou hvězdu, ale znovu srší sebevědomím. Jako vždycky se dokážou semknout a znepříjemnit druhým život. To určitě ještě není důvod, proč se jich bát. Ale rozhodně to je pádný argument, proč být ve střehu.
