Manažeři APK si potajmu chtěli upéct uzavření extraligy. Jenže v Česku se proflákne všechno a jejich lotrovina vyšla najevo dřív, než si přáli. Proti zakonzervování nejvyšší soutěže se strhla vlna odporu ze strany lidí, co do hokeje mají co mluvit, i těch, co ho sledují z povzdálí.
V přívalu kritiky se ovšem zapomíná na jeden zcela zásadní argument: Má 14 klubů vůbec právo soutěž uzavřít? Klubům a jejich generálním manažerům extraliga nepatří.
Těm správu svěřil hokejový svaz, nikdy si však soutěž nekoupili. Pro chod klubů shánějí nemalé peníze, ale ani ty sami neplatí. Jak tedy mohou rozhodovat o tom, kdo ligu bude hrát a kdo ne, když ji nevlastní?
Představte si následující situaci: pronajmete sousedovi celkem atraktivní a drahý vůz. Může vám být vlastně jedno, že benzín za něj platí strýček. Jenže z jeho peněz taky časem změní auto k nepoznání. Bez dovolení ho přelakuje na červeno, která se líbí jeho ženě. Ani se neráčí předem zmínit. A volant přesadí na pravou stranu, protože v Anglii jezdí vlevo a mezi jeho světáckými kamarády je to zrovna „in“...
Na takovou drzost ale přece nemá právo, vozí se v cizím autě. Ale tváří se, že všechno dělá jen pro vaše dobro. A přesně tak to je s divokou „privatizací“ hokejové extraligy.
V takové situaci by měl jednoznačně zasáhnout hokejový svaz. Ne tím, že jako majitel uzavře sám a začne určovat, kdo by jí měl hrát. Třeba Chomutov místo Varů. Spíš aby nedopustil, že čím dál víc zasvěcených začne pod vlivem různých okolností a přesvědčovacích metod tvrdit, že uzamčení soutěže není zase tak marný nápad.
Související články
