Šlégr pochopil, že patří do hokeje. Vysoká politika byla omyl
Je to stejná jako touha, která vyhání horolezce slézat nebezpečné štíty, potápěče nutí pouštět se do hlubin a u hokejistů vyvolává mrnění a žádostivost nikdy nepřestat. Jiří Šlégr po roce a půl nastoupil v extraligovém zápase. Ve 42 letech zažil druhý comeback.
Jak i on sám po utkání přiznal, je těžké naskakovat po dlouhé době do rozjetého vlaku. Zvlášť v jeho věku a tělesném stavu, odpovídajícímu dvaceti letům stráveným ve špičkovém hokeji. Šlégr se v zápase proti Třinci snažil hlavně nekazit. Jeho výkon nebyl ještě ideální, snažil se hrát jednoduše, necpal se dopředu, aby stíhal v obraně, střídal v kratších intervalech.
V sestavě Litvínova zatím zaskakoval za zraněné beky, na ledě strávil 12:46 minuty, měl 19 střídání, jednu střelu na branku a dva střety. Je to po roce a půl dost, nebo málo? Víc určitě napoví další zápasy, jestli Šlégr ještě dostane od trenérů příležitost. Pro něj samotného bylo zásadní, že jeho Litvínov doma prohrál 1:3.
Pro klub i hokej jako takový je však důležitější, že pochopil, kam patří. Zlatý olympionik, mistr světa a vítěz Stanley Cupu během vládní krize ukončil svůj poslanecký experiment, vzdal se mandátu a začal dohánět, co při vysedávání v parlamentních škamnách zameškal.
Odskok do vysoké politiky vysvětluje jako projev své dobré vůle. Odcházel tam s představou, že pomůže sportu, což se v té džungli záhy ukázalo jako naivita, nebo chcete-li, omyl. Sám nic změnit nemohl a o jeho ideály ho političtí predátoři velmi brzy připravili taky.
V regionální politice, kterou nezavrhl, bude mít Šlégr jistě větší šanci něco podniknout. K tomu se může víc věnovat klubu svého srdce a prodloužit si kariéru. Hokej hrál celý život. Byl v něm mnohem úspěšnější a platnější než v politice. Může se znovu pustit s vervou sobě vlastní do práce, kterou miluje a jež ho nejvíc baví.
Má to ale vůbec ještě zapotřebí? Extraligu nehrál pořádně dokonce tři roky, ve svém věku už se těžko bude výrazně zlepšovat. Šlégr sám nehledí moc dopředu, nechává hlavně na trenérech, jestli ho zase pošlou do boje. A je rád, že mu zdraví relativně drží. Zatím přišel zalepit díru, ale časem třeba převezme významnější roli.
Tak jako člověk ani po letech nezapomene plavat nebo jezdit na kole, i tahle legenda to v sobě bude mít napořád. Ani Šlégrův boj nemusí být úplně marný. Stačí se třeba podívat, jak aktuálně vypadá čelo extraligového bodování: Petr Ton brzy 40 let, Jaroslav Bednář 38, Martin Straka 41 let, Jaroslav Hlinka 36… Pro tyhle borce skvělá vizitka a ostuda pro ty mladší, kteří na ně nestačí.
