A teď jsem vám pro Světový pohár dobrý, může si říct Jiří Hudler. Český tým se dostal do úzkých, najednou by se našlo místo pro hráče, jehož opakované opomíjení je stejnou záhadou, jakou někdy bývá ženská logika. Takhle se snad ještě dá přistupovat k mladému klukovi, který může být rád, že vůbec jede. Hokejista, který jen v NHL sehrál kolem 750 zápasů, získal Stanley Cup i jednu z individuálních trofejí, si takové zacházení nezaslouží.
Hudler nebyl k World Cupu vždycky netečný, jak mu teď může být podsouváno. Když se jeho jméno neobjevilo mezi 16 vyvolenými, ani ve zbytku české sestavy, probleskly zvěsti, že uvažuje o startu za výběr Evropy. Jenže jako hráč z jedné ze šesti účastnických zemí na tenhle trucpodnik mohl zapomenout.
Josef Jandač je třetím reprezentačním trenérem, jemuž se Hudler nehodil do koncepce, jak se říká. Už dvakrát se takhle nedostal na olympiádu. Tentokrát o něm rozhodoval širší okruh lidí, a pokud je mi však známo, proti Hudlerovi se stavělo zejména zámořské křídlo realizačního týmu. Sám se předem nevykrucoval, jeho absence však znovu vyvolává stejné otázky.
Co na něm komu vadí? Štáb kolem reprezentace zná odpověď, ale neříkají celou pravdu. Hudler mlčí, uzavřel se do sebe. Může se cítit dotčený a celkem oprávněně. Jeho netečnost se v tomhle případě dá pochopit. Ať si všichni trhnou... Někde v ústraní se připravuje na sezonu v NHL a nejspíš taky shání bydlení v Dallasu, kam nedávno podepsal.
