Tygři se poučili. Když jde o všechno, předvádí Liberec svou sílu
Tohle může klidně být zlom. Nejkrásnější akce druhého semifinále v Liberci neskončila gólem. Jakub Valský ve 32. minutě po bleskovém výpadu z jednoho břehu na druhý trefil boční síť. Mohlo to být 4:0 pro Bílé tygry, parta chomutovských Pirátů do té doby klopýtala po ledě jak John Silver s dřevěnou nohou, dvě přesilovky pěti proti třem víceméně promrhala.
Jenže po třech třetinách to bylo 3:3. A Liberec prožíval to podivné deja vu čtvrtfinálového zatmění, kdy doma ztratil zprvu zdánlivě jasný zápas proti Plzni. Zachovat si pokoru, respekt, vzít si ponaučení. To hráči opakovali bez ustání. A vlastně se i poučili. Minimálně tím, že znovu už takové utkání neztratili.
Tygři v prosluněnou sobotu neměli úplně svůj den. Bylo to na nich vidět od začátku, do zápasu nevstoupili dobře, jako by k obědu snědli něco těžce stravitelného. Ale nemilosrdně trestali chyby a nakonec se prostříleli k luxusnímu třígólovému náskoku. O ten zase přišli.
Chomutov taky není mančaft, kde by stahovali kalhoty kilometr před brodem, zadarmo nedá jediné střídání. V krizi se pozná charakter a ten měli možnost ukázat oba týmy. Když však šlo o všechno, předvedla Pešánova smečka opět svoji pravou sílu. Probudilo se v ní hokejové monstrum, které dotírá na soupeře tak dlouho, dokud ho nedodělá.
Když se Tygři drží svojí hry, jsou k neporažení. Jejich systém, to je esence přesnosti, důslednosti, vytrvalosti a disciplíny. Ztrácejí jen ve chvíli, kdy poleví. Porazit se dokážou vlastně jen oni sami. V prodloužení hráči opět svištěli po ledě jak vichr z hor a nedali Chomutovu šanci.
Tohle vítězství bylo hodně o vůli. Liberec je na půli cesty do finále, k odvetám pojede se dvěma výhrami. I tohle tady už bylo, ve čtvrtfinále proti Plzni. Ale urvat druhý bod po takovém průběhu pro Tygry znamenán víc, než kdyby Piráty rozsápali na kusy. Takto těžce vykoupené vítězství může být klidně klíčové pro osud celé série.
