Tabulky diskriminují české hokejisty. Švýcaři to mají naopak
Ještě se divíte, že Švýcaři na mistrovství světa začali pravidelně porážet český tým a mezi finalisty Stanley Cupu měli stejně hráčů, jako Česko za poslední tři roky dohromady? Je to i důsledek toho, že nemají tabulky předepisující výši odstupného za hráče a pečlivě regulují příliv cizinců. Pak se může stát, že s překvapením zjišťujeme, jak švýcarský nároďák není jen „nesmrtelný“ Andres Ambühl, nestačíme zírat, co předvádí Vincent Praplan a že jedničkou draftu NHL bude možná poprvé Švýcar Nico Hischier.
Ano, neutekli nám jen Švédové, Rusové nebo Finové, učit se co máme taky od Švýcarů, které někdo v té naší české zaslepenosti mohl ještě nedávno považovat za cosi druhořadého. Najednou ukazují, v čem všem jsou lepší. I proto, že chrání vlastní soutěž a její úroveň, hlídají si, kdo a v jakém počtu jim do ní chodí, takže se nechytne kdejaký hejhula. Současně pomáhají vlastním hráčům růst. V silné konkurenci a taky vedle kvalitních krajánků mají možnost se vyhrát a něco se naučit.
V Česku je situace opačná. To jsou samé řeči o podpoře mládeže, desatera, povinné kvóty, dokonce soutěž budeme mít uzavřenou jako ve Francii. Jenže tam je potíž v tom, že by ji neměl kdo hrát. U nás se tvrdí, že hráči nejsou. Ale zároveň se tady trpí nesmyslná opatření, mezi něž patří i systém tabulkových hodnot, který brzdí jejich pohyb, domácí hokejisty diskriminuje a znevýhodňuje. Škodí jim, protože brání jejich zapojení v tuzemských soutěžích a ve svém důsledku je pro mnohé z nich likvidační.
Za české hokejisty se totiž musí tvrdě platit, a to dokonce i za hráče, kteří vyjdou z juniorů, nemají vlastně žádné zkušenosti a ani ještě neměli šanci se předvést. V mateřském klubu dostanou kolikrát na vybranou: ‚Buď budeš hrát za tolik, nebo si dělej, co chceš‘.
Nikdo asi nezaplatí abulkovou hodnotu 800 tisíc korun na přestup za hráče, u kterého se neví, jestli na to bude mít. Hostování vyjde na 300 tisíc, to je schůdnější možnost. Po něm to ale všechno začíná znovu. Tabulkové perpetuum mobile. Zbývá cizina. Nebo konec. Nikdo nepřemýšlí koncepčně. Tak, že když někde hráče nebudou chtít nebo nenajde uplatnění, můžou ho vychovat jinde.
Tabulky představují novodobé nevolnictví. Nesmyslné jsou už v tom, že se nevztahují na cizince. Importovaný hráč kromě platu, případně bydlení nic dalšího klub nestojí. Takže se ještě ušetří. Navíc za cizince nepřestává být z pohledu tabulek hráč považován ani ve chvíli, kdy už podle řádů cizincem není.
To když v Česku stráví tři sezony, v některé z nich dokonce stačí nastoupit klidně jen jednou. Ale klub může najmout dalšího krajánka a doplnit povolený počet šesti importů. Mnozí kolikrát přijdou jen na základě referencí agentů a bývalých spoluhráčů. Nikdo o nich vlastně nic neví. Když se neurodí, můžou zase jít. Ale taky se stává, že v jedné kabině pak svorně sedí třeba čtrnáct takových.
U nás přece hráči nejsou, jak se s oblibou říká... Nejsou, protože nehrají. Ve Švýcarsku taky můžou chytat cizinci. Ale druhý gólman musí být domácí a nastoupit do určitého počtu zápasů. I proto sami mají tolik dobrých brankářů. Všechno se dá ošetřit, v českých podmínkách však žádná obranná opatření a omezení tohoto druhu neexistují. Šikovných gólmanů by se přitom jistě našlo taky dost.
Švýcarům můžeme začít závidět, kolik produktivních hráčů vychovali. Nám naše tabulky bude někdo závidět asi těžko. Největší problém spočívá v tom, že o těchto věcech rozhodují výhradně kluby. A ty si vždycky vyberou to, co bude výhodné hlavně pro ně. Aspoň musí mít ten dojem.
