Vítězné oslavy jsou vzácné. Musíme si užít, že jsme pupkem hokeje
Zlaté Nagano. Vítězné šampionáty na přelomu tisíciletí. Krádež století v Kolíně nad Rýnem 2010. Staroměstské náměstí bylo svědkem i jiných a z dějinného hlediska zásadních okamžiků. Ale stalo se taky tradičním místem vítání hokejových šampionů a oslav jejich velkých vítězství. Naposledy se tu tedy konalo rozloučení se třemi z nich po tragédii v Jaroslavli, nicméně na další triumf čekal hokejový národ čtrnáct let.
Našlapaný Staromák sledoval zápasy jako při finále se Švýcary naposledy v době Nagana, což je hokejový pravěk. Od vzniku tradice se zlatí hrdinové vždycky vraceli odněkud z ciziny. Pravé veselí se rozpoutalo až po jejich příjezdu do pupku Prahy, jakmile hráči vyskákali na vystavěné pódium.
Prožil jsem sám jako člen realizačního týmu velký návrat z Vídně 2005. Bylo neskutečné vidět, co i s těmi nejtvrdšími náturami a hvězdami NHL dělá, když s medailemi na krku předstoupí před rozjásané davy a můžou s nimi prožívat tu radost a nadšení. Jak jihnou, pookřejí, jak jim možná až tady pořádně dochází, co vlastně dokázali, co všechno jejich triumf znamená a jak sami udělali dobře, že se rozhodli pomoct a po těžké sezoně za mořem přijeli.
Tentokrát hokejisté za fanoušky nemuseli vážit tak dalekou cestu jako jindy. Jako první tým od roku 1985 získali zlato na domácím šampionátu. Tehdy se ještě žádné Staromáky nepořádaly, je to už skoro čtyřicet let. Většina účastníků oslav ani hráčů to nemůže pamatovat.
Poslední oslavy zažil ze současného mužstva jen Roman Červenka. Vyšlo to tenkrát s velkým štěstím, jindy ani náhodou. To ukazuje, jak jsou takové okamžiky vzácné a že si je musíme užívat. Někdo třeba ani už nedoufal. Taky nevíme, kdy příště se Staromák může stát pupkem hokeje. Snad se to ještě povede.
