Že se s Bayernem nemůžeme měřit? To jsou alibistické řeči
Debakl Plzně 0:5 po ostudném výkonu na Bayernu bolel. Ale ještě víc bolí, jaké závěry se z toho v tuzemsku vyvozují. Jde o alibistické výmluvy, které mají uchlácholit veřejnost a zakrýt vlastní nedostatky. A už léta se opakují.
Nejinak je tomu teď. Hlavní závěr zní: Nemůžeme se porovnávat s Bayernem. Ekonomicky je úplně někde jinde!
A tak se už před plzeňským výjezdem do Bavorska všude počítalo, jak vysoká porážka by byla přijatelná. Až se sportovní laik musel ptát: Tak proč tam vůbec jezdí? No a po závěrečném hvizdu bylo zase slyšet od hráčů, trenéra, internacionálů, fanoušků, že chtít se měřit s miliardářským Bayernem je názor hodný k okamžité návštěvě psychiatra.
Jak je ale pak možné, že Sparta prohnala na podzim 2001 v základní skupině Ligy mistrů slavný Real Madrid na letenském trávníku tak, že mohl být rád za těsnou výhru 3:2? Tehdy přitom stáli na jedné straně Zidane, Raúl, Figo, Roberto Carlos či Morientes, tedy kompletní Galacticos, na té druhé Hartig, Kincl, Sionko, Martin Hašek nebo Flachbart.
Jak je možné, že provinční Liberec smetl za Csaplára a Škorpila útočným fotbalem Lyon a předtím zle zatopil AC Milán?
Jak je možné, že národní tým ze země, který nemá mít na obry, za Brücknera na EURO 2004 ohromil svět a Německo porazila i s náhradníky!
Takže – kdyby záleželo jen na penězích, nikdy by se tohle nemohlo stát. Je to tedy v něčem jiném. V čem?
Pep Guardiola je v Bayernu tři měsíce i s cestou a už je patrný posun v kvalitě fotbalu, který Bayern pod ním předvádí. Zdokonalil okamžitý presink po ztrátě míče. Soupeře mate zavedením falešného krajního obránce, kterého při rozehrávce dělá Ribéry. Proto, aby se vytvořil prostor pro vysunutí opravdového beka Alaby. Je to všechno naučené.
Kvalita hry Plzně se naopak zhoršila. Už v bitvách o Ligu mistrů nehrála zdaleka tak aktivně, přímočaře a rychle jako v době, kdy poprvé dobyla brány základní skupiny Champions League. Slabší soupeři v kvalifikaci to zamaskovali. Ale na Bayernu se všechno odkrylo v syrové nahotě. Pasivita nejen v ofenzivě, nýbrž hlavně v defenzivě snad nemohla být větší. Přitom jedině aktivním bráněním co možná nejdále od vlastní brány se dá s kolosy uspět.
Takže zatímco Guardiolův velkoklub piluje poctivě na tréninku kontrapresink u soupeřovy šestnáctky, Vrbova Plzeň sklouzla k pasivnímu obrannému bloku a k pomalosti v přechodové fázi, k níž se navíc v Mnichově vůbec nedostala.
To je pravý důvod alarmujícího výprasku.
Až si to veřejně přiznáme a budeme místo alibistických řečiček hledat odpověď na to, co způsobilo kvalitativní plzeňský sešup (a jen odchod Daridy za tím být nemůže), pak se teprve začnou nůžky zase zavírat.
Ovšem jak vidno, toho se ani po mnichovské náloži nedočkáme.
