Proč Citizens naložili Realu? Guardiola je učí fotbal budoucnosti
„Rok nám vyřazení s Realem Madrid v loňském semifinále Ligy mistrů všem leželo v žaludku a teď šlo všechno ven.“ Tak popsal triumfální demolici královského baletu 4:0 v odvetě letošního semifinále trenér Pep Guardiola. Navrch dodal: „V posledních dnech jsem cítil, že máme správný mix klidu a napětí.“ Citizens předvedli ve středeční noci fotbal budoucnosti. Proto je důležité (i pro český fotbal) si popsat, na čem stojí. Klíčových pilířů totiž napočítáme více. Guardiola načrtl jen ten základní – vášeň! Tady jsou další.
Zaprvé: Týmová souhra. Asi se shodneme, že City a Real disponují superhvězdným kádrem. Tak proč Vinícius, Modrič a Kroos a spol. vypadali oproti Haalandovi, De Bruynemu, Silvovi a jejich parťákům jako učedníci? Protože v moderním fotbale rozhoduje o úspěchu spolupráce celého mužstva v každém okamžiku zápasu - v obraně, v útoku i v přechodu z defenzivy do ofenzivy a naopak.
Zjednodušeně řečeno: levý bek musí přesně vědět, jak se má chovat, i když míč je na opačné straně. I když laici by řekli, že se ho netýká. Omyl! Hra se dnes týká všech aktérů na trávníku. Jakmile jeden hráč z toho vypadne, je problém.
Guardiola to už dávno pochopil. Od prvního tréninku v Manchesteru City do mužstva vtlouká jasné principy hry (třeba že všichni bez výjimky musí po ztrátě míče okamžitě bránit) a schémata.
Nedělá z hvězd roboty, jak se mylně domnívají i někteří experti v Česku, vědomou týmovou spoluprací jim dává možnost ještě více vyniknout. Viz. neuvěřitelné střelecké rekordy Erlinga Haalanda v první sezoně v Premier League, nejtěžší sezoně na světě. Bez týmové souhry by na ně nedosáhl.
Právě v tomhle bodě byl obrovský rozdíl mezi oběma velikány. Domácí si udržovali nestále nacvičený tvar, ve kterém si hráči variabilně mění místa. Proto byli pořád blízko u sebe a mohli účinně presovat i kombinovat. Real byl roztažený do velké šířky i hloubky, a tak si ani rychlostní a technický virtuóz Vinícius nemohl škrtnout. Vyplynul z toho také Taxisův příkop v držení míče a počtu přihrávek. Zatímco Citizens měli za úvodní čtvrthodinu 124 přihrávek, Real se zmohl jen na 13!
Zadruhé: pohyb bez míče. Ve špičkovém fotbale se stále zkracuje doba, kdy má jeden hráč míč na kopačkách. Protože se vzhledem k časoprostorovému tlaku čím dál více hraje na jeden nebo dva doteky. To logicky znamená, že roste permanentně význam pohybu bez míče. Haaland má někdy třeba i jen osm doteků s míčem za zápas. Ale dva z nich promění v góly a pohybem vytvoří prostor pro ostatní nebo pomůže agresivním napadáním k zisku balonu.
V Česku tohle moc nebereme v potaz, neboť stále převládá názor, že musíme hráče zlepšovat v situacích jeden na jednoho. Guardiola naopak hráčům opakuje: hrajte tak, abyste se nedostávali do soubojů. Samozřejmě že nikomu nezakazuje, aby ve vhodném okamžiku pro tým se pokusil o kličku, ale gró leží v bleskovém ťukesu.
A ten jde jedině tehdy, pokud jsou všichni hráči v permanentním pohybu. Navíc ještě v koordinovaném a tajminkově sladěném. Proto v duelu s Realem měli hráči s míčem v barvách Manchesteru City vždy několik možností, komu přihrát. A protože vědí, co je v daných situacích efektivní a mají to z tréninku zautomatizované, vybírali si většinou i správná řešení.
Super hvězdy Realu se naopak cítily po celý zápas bezmocné, neboť nevěděly, komu mají nasměrovat balon, protože nikdo takový na obzoru povětšinou nebyl.
Zatřetí: rychlost. Tony Kroos a Luka Modrič jsou famózní záložníci s očima i vzadu na hlavě. Přesto odcházeli z plochy Etihad Stadium před vypršením hrací doby a bez fanfár. Proč? Schází jim dynamika, akcelerace. Mají nesmírně rychlý mozek, jenže dnes na top fotbalové scéně musíte mít zároveň v těle hbitost, abyste geniální nápady mohli realizovat.
Nehledě na to, že se rychle potřebujete pna hřišti přemísťovat v obraně i v útoku. Viděli jste, jak Kyle Walker po třicítce předběhl mladíka Vinícia? Kdyby nebyl dostatečně rychlý, už by v City neměl místo. Každá desetina vteřiny navíc může být ve fotbale v 21. století osudná.
Začtvrté: nic nesmíte podcenit. Pokud neděláte vše na maximum a s maximální odpovědností, nemáte nárok. Ne nadarmo Guardiola připomíná De Bruynemu, že když dá do hry veškerý zápal a energii, je nedostižný, ale pokud to neudělá, je průměrný.
Zapáté: pořád se učte. V organizaci Manchesteru City nemůže pracovat člověk, který by si myslel, že už všechno umí a nebude se nic nového učit. Vývoj, ani ve fotbale, totiž nikdy neskončí. Guardiola je vizionář, který určuje trendy. On vyrukoval s vysokým okamžitým presinkem, on nedávno posunul krajní obránce v útočné fázi do pozice středních záložníků.
Jacku Grealishovi rok trvalo, než se adaptoval na mnohem náročnější fotbal (na hlavu i na fitness), než na jaký byl zvyklý z Aston Villy. Dřív nemusel tak přepínat dozadu, ani si dávat pozor, jak se má pohybovat, když jsou míč a spoluhráči tam a tam. Ale dnes nelituje, že se změnil. A Manchester City ví, že při investici 100 milionů liber správně odhadl jeho potenciál, tedy to, že se novou roli bude umět naučit.
To je síla správně nastaveného bleděmodrého světa, který může v této sezoně vygenerovat trofeje pro anglického šampiona, vítěze Ligy mistrů a FA Cupu.
Nemělo by to zapadnout ani v Česku.
