První poločas proti Číně? Už to, prosím, nikdy nedělejte
Vítězství 4:1 potěší stejně jako výkon ve druhém poločase. „Mohli jsme vyhrát 8:1!“ líbilo se Michaelu Krmenčíkovi. Jenže co ta první půle? Ta ukázala plno varovných signálů, které je potřeba odbourat. Otázkou je – kdy?
Otázku „kdy“ použil i trenér Karel Jarolím po utkání s Čínou. Na něm poznáte tak trochu zoufalost z toho, že by rád pracoval s týmem delší dobu, a to za účelem větší sehranosti, ale nemůže.
Je to problém, s nímž se potýkají všichni reprezentační trenéři. Někdo lépe, někdo hůře. Češi spíše to druhé. Utkání s Uruguayí jim nevyšlo a prohráli z mnoha objektivních důvodů. Souboj o třetí místo s Čínou výsledkově sice zvládli, ovšem první půle byla tragická. To si přiznejme.
„Takového soupeře musíme porážet. Musíme vlastně porážet soupeře větších kvalit, než je se vší úctou Čína,“ prohlásil Pavel Kadeřábek ještě před samotným duelem. A má naprostou pravdu, pokud se tedy český fotbal nechce propadnout do hluboké deprese.
Potíž byla v tom, že Češi moc nevěděli, co od Číny čekat. Ani se tím netajili. A podle toho úvodní dějství vypadalo. To, jak na ně soupeř vlétl, je pořádně zaskočilo. Jako by nepočítali s vysokým presinkem Číňanů, při kterém se rodily zmatky v české defenzivě.
Jarolímovi svěřenci najednou měli problémy s jednoduchou rozehrávkou a ztráceli míče. Často jim také uletěly při zpracování, a to na ně ani nemusely létat prudké přihrávky.
Důkazů, že Češi nebyli v pohodě, se v prvním poločase naskytlo hned několik. Utkání zlomili až s hodně šťastnou Kalasovou trefou a příchody Kadeřábka, Krmenčíka a Schicka.
Výsledek 4:1 je pozitivní, ovšem neměl by přikrýt to negativní. Z toho důvodu, aby se panické situace už nikdy příště neopakovaly. Snad bude líp.
